Některým čtenářům se může zdát, že rozhovor s kapelou, složenou ze samých zpěváků, na stránky webzinu pro muzikanty nepatří. Při bližším zkoumání ale zjistíme, že SKETY není jen tak ledajaký a-cappella soubor. Například jeden ze členů souboru, Štěpán Janoušek, je počítán mezi naše nejvýraznější jazzové trombonisty napříč generacemi. Další člen, Petr Wajsar, je výrazným skladatelem a aranžérem, spojujícím světy hudby vážné i populární. Veronika Vítová, Marta Kloučková, Alice Bauer i Michal Strnad jsou oblíbenými pěveckými sólisty kapel bluesových (Jan Kořínek & Groove), popových (Nano Illusions) i jazzových (Magnum Bigband, Veronika Vitova Crew, Soundcolor). Jak takový kolektiv výrazných individualit vůbec může pracovat na společné věci, o tom jsem se bavil se zakladatelkou souboru Veronikou Vítovou.

K profesionálnímu zpívání ses dostala oklikou, přes zaměstnání u ČSA. Bylo pro Tebe těžké na scénu proniknout?
Je otázka do jaké míry se dá říct, že jsem pronikla na scénu. Každopádně se mi povedlo po osmi letech kariéry letušky konečně dělat profesionálně to, co mě opravdu baví, což je zpěv. Ať už jazz, pop nebo klasika. Střídám to, aby bylo více zábavy.

Jak tě napadlo založit SKETY?
Ten nápad jsem měla v hlavě tajně dlouhá léta, ale po dokončení VOŠ při Konzervatoři Jaroslava Ježka to konečně mělo čas vykrystalizovat. Oslovila jsem konkrétní lidi a po různých personálních úpravách jsme ve finálním složení zde.

Mají a-cappella soubory v Čechách tradici? A publikum?
Publikum určitě je. Tradice podle mě ale vychází spíš se sborového zpívání, které má v Čechách hlubokou tradici a na ni navazují i a-cappella soubory. Spousta z nich dělá kromě popu i klasiku. Myslím, že byla snaha i o jeden a-cappella festival v Praze, ale kromě tradičního Jirkovského písňovaru nevím o žádné větší akci. Ale ráda se nechám opravit, protože jsem na mapování terénu poslední dobou neměla moc času... mimino, SKETY a další koncerty celkem stačí.

Jak vlastně váš kolektiv funguje? Kdo je kapelník? A poslouchají ho všichni?
Kolektiv je krásný výraz (smích). Jsme sdružení egoistů, protože každý z nás má unikátní povahu a svoje vlastní sólové projekty a z toho vyplývá i psychika v kapele. Zkoušky jsou "dost vostrý", ale zase je dobré, že zbytečně nechodíme okolo horké kaše. Na podzim jsme měli velmi plodný soukromý workshop s celými New York Voices (viz rozhovor) a dost nás to nasměrovalo. Máme teď spoustu podnětů na čem pracovat a tak se i zkoušky celkem stabilizovaly. Kapelník jsem já, ale neznamená to, že vedu zkoušky. Všichni jsme rovnocenní a tak i rovnocenně řešíme nápady, připomínky a výtky. Petr Wajsar píše většinu věcí, něco i Štěpán Janoušek, takže mají jasnou představu jak má co znít a na zkouškách si to korigují. Moje funkce je zhruba něco jako umělecká vedoucí. Nadhazuji nápady kam směřovat, kam jet soutěžit, s kým do budoucna spolupracovat atd... S tím samozřejmě nakonec musí všichni souhlasit, takže demokracie u nás celkem funguje. Když se výjimečně nemůžeme na něčem shodnout už příliš dlouho, nastupuji já s právem veta. Dále je potřeba zmínit našeho manažera Lukáše Prchala, který velmi schopně a nezastupitelně funguje jako sedmý člen kapely, protože mimo to ještě naše koncerty zvučí.

Jak vybíráte repertoár? Máte problémy se shodnout, kterou věc nastudovat?
Problém s výběrem rozhodně nemáme. Stylově se také shodneme. Milujeme jazz, pop i klasiku, takže v tomto směru jsme otevřeni celkem všemu. Už jsme vytvořili několik dlouhých seznamů toho, co bychom jednou chtěli udělat. Ale nakonec si Petr Wajsar sedne a napíše to podle sebe, což je skvělé, protože je to výjimečný skladatel a aranžér. Do budoucna máme v plánu vzít naše vlastní písničky (jak jsem říkala, každý má své projekty a píše vlastní věci) a upravit je do a-cappella podoby.

K jakému žánru sami sebe přiřazujete?
Počítáme se hlavně k jazzu, ale máme v repertoáru i pár popových věcí. Klasiku jako takovou neděláme... možná bychom se hodili na něco soudobého, ale to ukáže čas, kdo pro nás co napíše. Začali jsme jednat o budoucí spolupráci s orchestrem Eda Partyky, pánská část SKETY spolupracuje s Janou Kirschner, nahrávali jsme písničky k pohádce Jana Svěráka Tři Bratři, nebo vokály na desky Michala Horáčka či Wabiho Daňka. Momentálně připravujeme natáčení a-cappella hudby k představení "Sniper's Lake" Miřenky Čechové a její Spitfire Company. Píše ji izraelsko-americká skladatelka Sivan Eldar a když o tom přemýšlím, to už je vlastně soudobá vážná hudba.

V létě jste se zúčastnili velké soutěže a-cappella souborů v rakouském Grazu. Tažení bylo velmi úspěšné, korunováno zlatem. Co to pro kapelu znamená?
Je to pro nás odrazový můstek do Evropy a do světa. Díky kontaktům z Grazu jsme byli v Maďarsku na dvou festivalech, teď na jaře to bude Lake Constance festival v Německu a následuje oficiální pozvání na festival v Taiwanu 2016. Ještě řešíme letní turné v Austrálii, ale je potřeba sehnat sponzory a granty na letenky. Jsme pozvaní na dva festivaly v Tasmánii... Festival of Voices a Devonport Jazz Festival.

Jaké jsou další plány SKETY?
Prioritní je naše první deska, kterou chceme točit na jaře. Na tu se fakt těšíme, protože jsme zatím nic hmatatelného vlastního nestihli, v tomhle směru máme přetlak.

Je na českém trhu nějaká učebnice zpěvu, kterou bys doporučila? Podle čeho cvičíš?
Nikdy jsem podle žádné učebnice nejela, je to hodně individuální. Ani o nich nemám přehled. I když učím, beru každého jako originál a podle toho s ním pracuji. Měla jsem také štěstí na učitele... Vratislav Kadlec, Filip Gondolán, Miriam Bayle a Hana Pecková. Skvělá škola.

Co bys doporučila zpěvákům, kteří se rozhodují, jestli se muzikou živit?
Podle mě, pokud má někdo prvotní plán se hudbou živit, bude asi zklamaný. Pokud je někdo muzikant, chce dělat muziku a chápe to jako poslání a smysl života, tak si ho to stejně najde samo. Dřív nebo později.
Oficiální weby:
SKETY: www.skety.cz, www.facebook.com/skety.cz
Interpreti: Veronika Vítová, Alice Bauer, Marta Kloučková, Petr Wajsar

Za MUSICstage se ptal Jakub Doležal