V pondělí 3.11. vystoupí jedinečná americká kapela New York Voices v rámci Moravia Music Festu v brněnském Sono Centru. Za zmínku jistě stojí, že s tímto světově proslulým souborem vystoupí česká kapela B-Side Band, které New York Voices pokřtí její nové album Meeting Point. Jedná se o novou desku, která je tvořena výhradně původními skladbami českých autorů (Jiří Levíček, Jakub Červenka a další), napsaných právě pro tento big band. O náběr zvuku této desky se postaral Jan Košulič ve studiu Divadla na Orlí, o finální zvuk celé desky pak Phil Bulla z Platinium productions v New Yorku. Křtít bude Vojtěch Dyk a již zmínění New York Voices. Teď již bez dalších okolků k rozhovoru s New York Voices.


Pokud se nemýlím, Brno je vaše první zastávka v Evropě…?
Darmon Meader: Ano, jsme v Evropě přibližně na 12 dní, během kterých máme 6 koncertů.

V programu této tour máte skladby z vašeho posledního alba, nebo přivážíte něco nového?
Darmon Meader: Naše poslední album je vánoční (Let It Snow), předposlední pak WDR. Z Let It Snow budeme hrát až v prosinci v Praze. Pravděpodobně budeme hrát pár věcí z WDR, ale protože nemáme práva na polovinu aranží, nemůžeme je používat s jinými kapelami. Naštěstí za sebou máme dlouhé roky koncertování s big bandy, takže už máme velmi rozsáhlý archiv vlastního materiálu pro big band. Budeme tedy hrát mix swingu, brazilské hudby, písniček z našeho alba Sing, Sing, Sing, skladeb z různých projektů z minulosti.

Kim Nazarian: Protože máme tolik repertoáru, big bandy, se kterými hrajeme, si samy mohou vybrat, co by chtěly hrát. Co se jim dobře hraje a dobře funguje dohromady.

Takže kapela, která vás doprovází, má volnost v tom, co chtějí hrát její členové?
Kim Nazarian: Když si aranže pamatujeme my, tak ano. (smích)

Darmon Meader: Tak napůl. Většinou dostanou náš seznam toho, co chceme hrát, který se pak doplní o věci, které chtějí hrát oni, tak aby byl program pro všechny příjemný. Pak se snažím nezapomenout to říct ostatním z NYV, aby nebyli příliš překvapení na zkoušce.

Když už se bavíme o big bandech, zaznamenal jsem, že budete hrát s kapelou Boba Mintzera v prosinci, je to tak?
Kim Nazarian: Budeme s nimi hrát už tento měsíc v Japonsku.

S Bobem Mintzerem jste spolupracovali coby sólistou již v minulosti na vaší desce z roku 2007 A Day Like This.
Darmon Meader: Ano, byl tam jako host na jednu písničku. Byla to asi naše první příležitost ho poznat. Již dlouho předtím se nám jeho hudba velice líbila. Je to jeden z našich nejoblíbenějších skladatelů pro big band.

Kim Nazarian: Yellow Jackets!

Tohle tedy bude váš první koncert s jeho big bandem?
Kim Nazarian: Ano, poprvé živě.

Darmon Meader: Bude to nová spolupráce na jeho materiálu. Budeme zpívat party psané pro sólisty. Požádal nás, abychom zpívali materiál určený pro instrumentalisty. Učíme se tedy nový program na tyto koncerty.

Rád bych se teď zeptal na vaši kapelu. Jste spolu 26 let. Jaký je to pocit si vzpomenout na čas před tolika lety, kdy jste poslouchali Manhattan Transfer a řekli si, že by byl super nápad udělat něco takového?
Lauren Kinhan: Po takové době už je spousta věcí tak zamlžená, že se celá ta doba zdá jako jeden dlouhý koncert. Ale měli jsme mnoho příležitostí prozkoumat různé hudební nápady, máme stále mnoho věcí na seznamu našich přání. Ať už lidí, se kterými bychom chtěli spolupracovat, nebo žánry a styly, které chceme prozkoumat jako kvartet. Stále se těšíme z toho, že jsou nové věci, které můžeme dělat, popravdě právě pracujeme na novém programu s nadějí, že možná bude čas jej příští rok natočit. Popravdě nám Peter (Eldridge) pomáhá si na tyto časy vzpomenout- posbíral velké album fotografií za posledních 25 let. Je to velmi cenný dárek, který nám pomáhá si vzpomenout, jaké to bylo se dostávat tam, kde jsme právě teď.

Peter Eldridge: Popravdě jsem právě našel nové fotografie v části svého domu, kam moc nechodím. Určitě si některé tyto fotografie přidám do alba.

Darmon Meader: Není to typ fotek, které by šlo zveřejnit. Mnoho z nich je skutečně ostudných, ale pro nás mají velkou komickou hodnotu. Ale o našich začátcích: když jsme kvartet dávali na konci osmdesátých let dohromady, neměli jsme plán na dalších 25 let. Prostě jsme dělali to, u čeho jsme se cítili dobře. Nikdo z nás by asi nehádal, že budeme spolupracovat takhle dlouho. Měli jsme skutečně štěstí, že se nám podařilo tuto spolupráci udržet po tolik let. Další věc je, že se nám takto podařilo vidět svět tak, jak by se nám jinak asi nepodařilo. Ve skutečnosti se někdy divím tomu, jak je pro nás obvyklé se ptát: „Do jaké země jedeme tenhle týden?“ Je zvláštní, jak je to obvyklé, ale i tak se snažíme si místa, kde hrajeme, prohlédnout, ochutnat místní jídlo, či poznat místní lidi. Je krásné, nakolik je hudba univerzální, že naši práci oceňují lidé z mnoha zemí. Jsme velmi vděční, že máme možnost dělat právě tohle.

Moje další otázka je na vaši sólovou práci, jelikož všichni máte krom NYV svoje sólo projekty. Jak vaši práci ovlivňuje fakt, že jste členy slavné kapely? Vítají vás lidé jako jednotlivé interprety, nebo je spíš zajímá, kde je zbytek NYV?
Lauren Kinhan: Snažíme se, aby to fungovalo. Nemáme dokonalý recept. Co jsme zjistili je to, že v čem nás práce mimo NYV obohatí, obohatí i celkovou dynamiku skupiny. Je to tedy ku prospěchu jak našich projektů, tak NYV. Prostě to funguje. Často se stává, že lidé, se kterými spolupracujeme mimo, potom k NYV přivedeme. Někdy je to náročné, ale snažíme se vzájemně podporovat. Prostě se snažíme najít rovnováhu mezi tím, co je pro nás dobré individuálně a co je dobré pro kolektiv.

Darmon Meader: Myslím, že kdybychom neměli svoje projekty, nefungovali bychom 26 let. Příležitost dělat jiné věci je osvěžující. Nutné je také zmínit, že se velmi věnujeme učení. Ať jako skupina na našich campech, ale také individuálně- například Peter začal učit na Berklee College of Music. Je to právě pestrost našich činností, která nás drží svěží. Zároveň si tak více vážíme toho, co děláme dohromady, sejdeme –li se třeba po pár týdnech.

Lauren Kinhan: Je také zvláštní, že si vás lidé nevybaví samotné tak dobře jako se třemi dalšími lidmi. To hned řeknou- hele, New York Voices.

Peter Eldridge: To dělají Kiminy vlasy. Jsou nejzapamatovatelnější. A moje hlava.

Lauren- všiml jsem si, že máte stejného klavíristu (Andy Erzin), který hrává na deskách NYV, na své desce, hrajete s ním hodně?
Darmon Meader: To je jeden z našich nejoblíbenějších muzikantů. To je příklad toho, kde se prolne osobní přátelství s hudební spoluprací. Bohužel už s ním nehrajeme tak často živě, protože v jednom kuse pracuje s Chrisem Bottim, ale Andy je náš výborný kamarád, a kdykoli jdeme do studia, voláme mu jako prvnímu. Poznali jsme ho v roce 1991 těsně po jeho promoci na vysoké škole. Jsme výborní přátelé.

Lauren Kinhan: Právě mu vyšla deska. Určitě si ji najdi, bude se ti líbit.

Moje otázka ohledně zmíněného učení, učíte všichni?
Kim Nazarian: Musíme. Když chceš dělat hudbu, musíš dělat ode všeho trochu.

To je pravda! Pánové- o vás vím, že oba hrajete na nástroje. Dámy, co vy? Hrajete na nástroj?
Kim Nazarian: Funkční piano. Akordy, ale hrajeme.

Darmon Meader: To učíme všechny naše mladé studenty zpěvu. Jak je důležité se orientovat na klaviatuře a v harmonii.

Jelikož hrajete na nástroje, rád bych se zeptal, nakolik je pro vás rozdílné improvizovat na nástroj od improvizace vokální? Pro mne jsou to dva poměrně rozdílné přístupy, které se po letech práce v ideálním případě prolnou.
Darmon Meader: To je otázka, na kterou se těžko odpovídá krátce. Velmi se to liší hráč od hráče. Pokud zpěvák hraje na nástroj dostatečně dobře na to, aby byl schopen se dostatečně obeznámit s harmonickou strukturou, věděl kde přesně je v harmonii, dostatečně se věnuje slovníku stylu a jeho historii, od swingu bebopu a dále, cvičí tedy stejně jako instrumentalista, může z toho nesmírně těžit. Mám několik studentů na univerzitě, kde učím, kteří jsou velmi nadaní -jsou schopní improvizovat v obtížné harmonii velmi krásně. Další z mých studentů jsou rádi, že najdou tercie a septimy akordů, a teprve se učí, jak se pohybovat v písničce typu All The Things You Are. Je to podle mne hodně o levé a pravé hemisféře mozku. Jejich kreativní mozek je na hony před jejich mozkem schopným určit matematické vztahy mezi akordy. Jeden z mých studentů má úžasně rozvité technické chápání harmonie, ale po stránce pěvecké se ještě dost hledá. Liší se opravdu velmi individuálně. Například Jon Hendricks, který stěží přečte noty, ale držel se okolo lidí jako Horace Silver, nasával jejich hudbu, a tak dokonale intuitivně ví, kudy se pohybovat.

Jak vám učení prospívá jako hudebníkům? Jako umělcům? Například věci, které si uvědomujete díky tomu, že je musíte verbalizovat pro jinou osobu.
Peter Eldridge: Myslím, že učíme dost dlouho na to, abychom se dokázali zaměřit na věc, kterou konkrétní student zrovna potřebuje. Když mám třeba půl hodiny na výuku- co dělat pro to, aby byla co nejefektivnější. Co jim svěřit, aniž by byli naprosto zahlceni informacemi. Co vyjmout, aby se učili co nejúspěšněji. Myslím, že toto jsme se všichni naučili celkem dobře.

Kim Nazarian: Je velkou odměnou trochu vrátit něco z toho, co jsme sami dostali. Hudební průmysl k nám byl velmi laskavý. Pracujeme hodně, ale dostalo se nám velkých ocenění za to, co děláme. A je to dobrý pocit vrátit něco tomuto typu umění, vědomí, že děláme něco pro to, aby vokální jazz zůstal naživu.

Peter Eldridge: Většinou učím lekce individuální, ale když učím hromadnou výuku, učím například Great American Songbook interpretaci. Říkám studentům - tohle je Cole Porter, tohle je George Gershwin, a oni nevědí, kdo ti lidé jsou. Člověk nesmí podlehnout frustraci, že je neznají, hudbu jim představit, a mnoho z nich se do ní zamiluje. Je pak krásné sledovat jejich transformaci.

Lauren Kinhan: Učení může rozvíjet smysl pro pokoru. Člověk si snadno uvědomí, že všichni jsme stále studenty. Nejlepšími učiteli jsou lidé, kteří si uvědomují, že jejich vlastní cesta není zdaleka u konce. Je důležité studentům připomínat, jak vzácný čas studium je. Vzpomenout si, jaký byl člověk sám ve věku okolo 20 a říct jim: „Vím, že si myslíte, že už všechno víte, že máte spoustu dobré energie, ale jsem tu proto, abyste se soustředili na to, jak nejlépe využít luxus bytí studentem, protože mít všechen ten čas je skutečný luxus.“

Darmon Meader: Je velmi poučné je pokusit se verbalizovat věci, které člověk dělal intuitivně. Občas se student zeptá na otázku, u které si říkáte: „Jak mu tohle vysvětlím?“ Je to skvělý proces učení se. A uspokojení z toho, když něco vysvětlím tak, že to student pochopí, je velké.

Kim Nazarian: Také učíme učitele. Je velký nedostatek učitelů specializovaných na jazzovou interpretaci. V USA učitelé moc nečekají, že budou vyučovat jazzový zpěv.

Darmon Meader: Většinou se jedná o učitele sborů, kteří mohli, ale nemuseli studovat jazzovou hudbu. Najednou jsou na škole nuceni vést jazzový ansámbl.

Peter Eldridge: Je potřeba být stále o krok před studenty, což může být v případě zvlášť talentovaných žáků celkem motivace na sobě pracovat.
Darmon Meader: Jeden ze studentů, kteří za mnou chodí, nosí opravdu těžké písničky. Raději se ho vždy zeptám, na čem zrovna pracuje, když se nepřipravím, nakope mi zadek.

Peter Eldridge: Lauren a já pracujeme se třídami skladatelů. Svět jim zatím nevytvořil bariéry, a tak komponují úžasné věci jen proto, že to tak cítí. Protože se nesnaží zapadnout do určité škatulky. To mi vždy připomene, že takhle to chci dělat také.

Malá otázka ohledně materiálu, se kterým pracujete jako skladatelé a aranžéři. Mnoho jazzových hudebníků hledá inspiraci ve vážné hudbě, ať jsou to kompozice Olivier Messiaena, nebo Claude Debussyho. Máte nějaký takový zdroj?
Darmon Meader: Zrovna včera jsem probíral problematiku modů se svou studentkou, která je chápala jako matematický úkaz, ale nechápala, jak z nich vytvořit hudbu. Co se týče kompozice, jsem poměrně pevně zakořeněný v jazzové tradici II V I. Všichni posloucháme pop, takže jeho jazyk také není problém. Ale když řekneš impresionismus, vybavím si jména jako Gil Evans, nebo Maria Schneider, jejichž hudba je nádherná.

Peter Eldridge: Po stránce kompozice je u mě tento vliv velmi silný. Jako student jsem přehrál velké množství klasického repertoáru a v mých skladbách se to hodně odráží.

Darmon Meader: Peterovy skladby jsou často založené na tom, že klavír má funkci spíše orchestrační. Sice se tam objevují akordové značky, ale většinu času je to vypsaný materiál. Stále je tam prostor pro improvizaci, ale Peterovo klasické vzdělání se tam hodně odráží.

Moje poslední otázka se týká vybavení. Máte oblíbené mikrofony, monitory nebo in-ear odposlechy?
Darmon Meader: In-ear odposlechy nepoužíváme, máme rádi staromódní odposlechy na podlaze. Dobré odposlechy jsou DNB nebo Meyer. Ty máme rádi. Obvykle máme mnohem lepší vybavení v Evropě než v USA. Organizátoři v Evropě se většinou hodně snaží nám dát dobré vybavení, což je super. Z mikrofonů jsme toho vyzkoušeli dost. Používáme sladěný set čtyř mikrofonů, aby fungovaly dohromady. Na rovinu jsme se rozhodli obětovat trochu z kvality zvuku, abychom se obešli bez všudypřítomných kabelů. Ve studiu nebo v sólo projektu si ale rádi vezmeme super Neumanna s kabelem. Na pódiu jsme zkoušeli leccos. Poslední dobou používáme mikrofony Sennheiser. Občas zkoušíme v testroomu, co zní dobře. Poslední dobou cestujeme nalehko. Jen mikrofony a můj saxofon.

Peter Eldridge: Dříve jsme cestovali se spoustou vybavení, ale už ne.

Darmon Meader: Co se týče vybavení, prostě napíšeme do rideru naše oblíbené značky a pak doufáme, že to bude OK.

Díky moc za váš čas, velmi se těším na vaše vystoupení.

Za MUSICstage se ptal Jakub Zomer