Značka Bici.cz je v českém hudebním rybníce unikát. Od svého vzniku v roce 1996, ještě pod názvem Akcent, se na adrese v pražské Cimburkově ulici věnovala opravám harmonik a prodeji nejrůznějších hudebních nástrojů, ovšem s výjimkou bicích. Co vedlo k transformaci takové firmy ve speciálku na bicí nástroje vyhledávané řadou českých bubeníků? Jaký je recept na to, úspěšně provozovat úzce specializovaný obchod po dobu obdivuhodných dvaceti let? I na tyto otázky nám odpověděl Marcel Pražský, majitel obchodu Bici.cz.
První obchod s hudebními nástroji jste otevřel v žižkovské Cimburkově ulici pod názvem Akcent. Několik let na to jste podnikání rozšířil o v Čechách vůbec první speciálku na bicí nástroje a se značkou Bici.cz jste na trhu dodnes. Fungují stále oba vaše obchody?
Akcent je původní název firmy, jak byla v roce 1996 založena, a toto jméno si nese dodnes. Pod tímto názvem jsme, jak jste již zmínil, opravovali harmoniky, prodávali dlouhá léta úspěšně kytary, klávesové nástroje, ozvučovací techniku a hlavně pod tímto názvem do dnešního dne vystupujeme pro zahraniční partnery jako dovozci a distributoři značek, které řadu let dovážíme. Značku Akcent také používáme pro mnoho vlastních výrobků, které si necháváme pro naši firmu vyrábět v ČR a Asii a prodáváme na českém trhu. Název BICI.CZ vznikl později již cíleně, jako internetová stránka, která se později přetransformovala na e-shop. Dalo by se říci, že je to v podstatě taková obchodní značka firmy Akcent. Vzhledem k všeobecnému nárůstu popularity internetových obchodů značka Bici.cz velmi rychle vstoupila v podvědomí zákazníků a dnes svou popularitou již zastiňuje název Akcent. Stále se setkáváme s tím, že především starší zákazníci, kteří dlouhá léta navštěvují naší kamennou prodejnu, říkají, že chodí do Akcentu a ti mladší nebo spíše pouze internetoví nakupující už nás znají spíše jenom jako Bici.cz.
Vaše firma se původně věnovala opravám harmonik a prodeji hudebních nástrojů s výjimkou bicích. Co bylo důvodem proměny ve speciálku na bicí nástroje? Jak se to celé událo?
Psal se rok 1994 a já jsem krátce po absolvování Pražské konzervatoře a své začínající koncertní činnosti jako akordeonista začal podnikat v oboru opravy harmonik. Jako aktivní muzikant jsem po večerech hodně hrál a přes den měl plno času. Hledal jsem, jak čas mezi hraním zužitkovat, tak aby to přineslo nějaké finance, ale zároveň abych dělal něco, co mě baví. Byla to bláznivá léta, v té době jsem ještě neměl prodejnu, harmoniky jsme přijímali a opravovali Na Palmovce v malé dílně, která patřila firmě Van Horn, pamětníci určitě pamatují na své začátky s kytarovými, klávesovými a basovými aparáty této ryze české firmy. V jedné místnosti se montovala komba a v druhé se opravovaly harmoniky. V té době tam také vznikaly zajímavé koprodukce jako ozvučení akordeonů nebo první MIDI systém vlastní výroby.
V návaznosti na tuto činnost jsem si v roce 1996 našel malou prodejničku v Cimburkově ulici č. 4 na pražském Žižkově a za podpory mého otce jsme otevřeli malou prodejničku a firmu nazvali Akcent. Prvních několik měsíců jsme prodávali pouze harmoniky a přijímali opravy, ale velmi brzy jsme začali prodejnu zaplňovat nejvyhledávanějšími hudebními nástroji té doby, jako byly keyboardy, kytary, baskytary, komba, menší ozvučení a veškeré příslušenství. Nedělali jsme však vůbec nic od bicích, protože jsme na to neměli místo a mít v regálu deset blan a ve stojánku dvacet párů paliček mně i tenkrát přišlo trapně nedostačující. Obchodu se celkově velmi dařilo, a tak jsme brzy přibrali menší krámek napravo a další rok i krámek nalevo od naší původní prodejničky. Ve chvíli, kdy jsme již podruhé zvětšovali naši prodejnu, jsem začal intenzivně přemýšlet, jak se odlišit od ostatních prodejen „smíšených“ hudebních nástrojů, kterých bylo tenkrát v Praze cca padesát. V Praze a v celé republice byl v té době trend, že když nějaká prodejna byla hodně dobrá, tak měla vystavenou na prodejně maximálně jednu nebo dvě bicí sady, deset činelů a pár paliček a blan. Vše ostatní bylo z katalogů na objednání. Vždy jsem inklinoval k bicím nástrojům, velmi mně tyto nástroje imponovaly a zajímaly a mimochodem jsem ze studií na konzervatoři měl plno spolužáků, kteří jsou dnes špičkoví bubeníci. Můj zájem o bicí byl dokonce tak silný, že jsem asi ve druhém ročníku na konzervatoři šel za profesorem Milošem Veselým, který tam byl v té době vedoucím oddělení bicích nástrojů a požádal jsem ho, jestli bych mohl chodit na bicí jako druhý nástroj. Pan profesor byl velmi přátelský člověk a bez problému souhlasil. Bohužel jsem velmi narazil, když jsem přišel za svým profesorem hlavního oboru, aby mi studium bicí jako druhý nástroj povolil, což bylo pro zahájení studia bezpodmínečné. Pohled a hlas, kterým mi můj profesor oznámil, že pokud začnu hrát na bicí, že mě vyhodí ze školy, je dodnes nezapomenutelný (smích).
Můj nenaplněný zájem o tyto nástroje asi vyústil v jednoznačné rozhodnutí, že celou jednu prodejničku (tehdy cca 40 m2, dnes 200 m2), kterou jsme právě přibrali, věnuji pouze tomuto sortimentu jako speciálku pro bubeníky. Všichni kolegové, kteří v té době prodávali hudební nástroje, mě z tohoto úmyslu zrazovali, že to nebude úspěšné. Prognózy okolí se naštěstí nenaplnily a úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. Byla to neopakovatelná doba, nedostačující nabídka tohoto zboží na trhu zajistila, že ať jste vystavili na prodejně cokoliv z bicího sortimentu, velmi rychle si to svého kupce našlo. Dlouho však na sebe nenechala čekat ani konkurence a během cca 2 let se v Praze otevřelo asi pět další prodejen se specializovaným velkým oddělením bicích nástrojů a začala nekonečná „přetahovaná“ o zákazníky. Pamatuji si v té době jednu naší zahraniční návštěvu, výrobce bicích nástrojů, který říkal, když jsem ho provázel po Praze, že to je „crazy“ situace, protože jiná evropská města velikosti Prahy nebo i větší mají 1–2 prodejny specializované na bicí a my jich máme hned pět… Když jsme pak naší celodenní exkurzi zakončili u piva v hospodě a vysvětlil jsem mu, kdo je ten srandovně vyobrazený chlapík na stěně jménem Josef Švejk, bylo pro něj již leccos pochopitelnější (smích).
Jsou v nabídce vašeho obchodu produkty nějaké konkrétní značky, na kterou se zaměřujete více než na jiné?
Ano, to je dobrá otázka. Stejně tak jako jsme kdysi začali zužovat náš sortiment hudebních nástrojů na bicí nástroje, postupem času jsme i samotný sortiment bicí nástrojů začali zužovat na vybrané značky. Před 20 lety jsme začínali nevyhraněně tím, že jsme prodávali všechny dostupné značky, jako byly Peace, Yamaha, Mapex, Premier atd., které již mnoho let neprodáváme. Postupem času jsme se velmi zaměřili na značky, které si získaly naši důvěru tím, že produkují výborné produkty a také mají pružný a spolehlivý servis jak pro zákazníky, tak pro nás jako prodejce. V dnešním velmi uspěchaném světě je pro nás dodávání bezproblémových produktů a svižná komunikace s dodavatelem bezpodmínečná. Z těchto důvodů držíme dlouhodobou spolupráci se značkami jako je TAMA, Gretsch, DW, Latin Percussion, MEINL činely i perkuse, Paiste, Roland, REMO atd. Sami pak zastupujeme pro český trh značky Ludwig, Carlsbro a Studiomaster.
Naprostá náhoda… Kdyby k ní nedošlo, nastoupil by Gretsch na náš trh určitě stejně, ale nejspíš o pár let později. Skoro před dvaceti lety distribuci Gretsch dělala americká firma KAMAN, její zástupce přiletěl do Prahy a měl zde obchodní schůzku s jinou firmou ohledně dalších značek, které KAMAN zastupoval. Náhodou jsem se s tím člověkem ten den potkal a když zjistil, že máme specializovanou prodejnu na bicí, projevil zájem o spolupráci. Neměl ten večer už nic v plánu a ráno odlétal zpět do USA, tak jsem ho pozval na pivo a naprosto nezávazně jsme se bavili o obchodu s bicími nástroji. Ptal se mě, jestli znám Gretsch a jestli bych to nechtěl zkusit prodávat. První moje reakce byla, že asi ne, že je tu na trhu značek už dost. Rozloučili jsme se a asi za dva týdny (to už jsem na něj zapomněl) jsem dostal obálku s katalogy a ceníky bicích Gretsch. Celé jsem to prostudoval a celkem se mi to líbilo i cenově, navíc to pro nás jako firmu byla velká výzva, protože to vlastně byla historicky naše první značka, kterou jsme začali sami dovážet. Začátek nebyl vůbec jednoduchý, většina zákazníků, kteří chodili do naší prodejny tuto značku neznali, dokonce ani zákazníci z řad starších zkušených bubeníků. Obchodní výsledek tomu také odpovídal, v prvním roce jsme těžko prodali pouze 5 bicích sad. O dva roky později už asi 150.
Můžete nějak charakterizovat vaši klientelu? Značka Bici.cz je pojem a předpokládám, že máte pevnou základnu stálých zákazníků.
Profesionálové, učitelé, divadla, konzervatoře, ale i začínající hráči. Neprodáváme jenom bicí soupravy, ale také tympány, vibrafony, marimby, gongy, mnoho zajímavých perkusí atd., tedy klientela je široká od punkerů přes jazzmany až po symfoniky. Významnou část klientely tvoří náročnější hráči, kteří chodí nakupovat i do jiných hudebních hypermarketů, ale když shánějí něco neobvyklého nebo speciálního obracejí se na nás – to nás těší. Často třeba jenom s dotazem o radu nebo konzultaci a nákup přijde až někdy později. Jinak k té pevné základně, máme mnoho zákazníků, kteří k nám chodí od začátku existence celé naší firmy, a to je kapitola sama pro sebe. Vždy když k nám přijdou, tak si v tom shonu uvědomím, jak už jsme stará firma a co máme za ty roky za sebou. Mám klienty, kterým u nás jejich rodiče kupovali první bicí soupravu, když jim bylo 12–14 let a dnes u nás kupují soupravu pro jejich vlastního potomka. Nedávno k nám přišel rozesmátý zákazník, jako kdyby u nás byl před týdnem a říkal, asi před 20 lety jsem u vás koupil bubny a už se mi to nějak rozpadá, no mohl bych to nějak opravit, ale raději si koupím nové, tenkrát jste mi dobře poradili, tak jsem zase tady. Když jsme mu je nakládali do auta, tak se loučil se slovy, že zase za 20 let přijede.
Podporujete nějakým způsobem mladé bubeníky, nebo obecně hudebníky například z hudebních škol či kroužků?
Sami aktivně žádnou podporu nenabízíme, k tomu si myslím, že mají fungovat jiné instituce a není to náplní prodejen. Dříve jsme se pravidelně účastnili hudebních výstav v Praze, nyní se nepravidelně účastníme Bubenického festivalu ve Vysokém Mýtě, kam vždy věnujeme nějaký prezent do losování vstupenek (poslední 2 roky to byla elektronická bicí sada) a také se občas podílíme na programu festivalu nějakým hráčem. Občas podporujeme i individuálně nějaké profesionální hráče nebo soutěže, pokud to pro nás má nějaký zpětný přínos, což nemusejí být přímo finance, ale třeba propagace firmy, značky nebo výrobku. Jinak při vší skromnosti si myslím, že to, že se snažíme svým zákazníkům a profesionálním hráčům nabízet nadstandardní služby a individuální přístup, je také určitá forma podpory.
Co považujete za svůj největší dosavadní úspěch? Na co jste za dobu vašeho působení na trhu nejvíce pyšný?
Vynechme materiální statky. Za svůj úspěch mohu považovat to, že jsem začínal obchodem nepolíbený naprosto od nuly na 40 m2 a vybudoval jsem firmu, která stále po 24 letech stojí, prosperuje a stále expanduje na stejné adrese v centru města. Děláme práci, kterou jsme si sami vybrali, baví nás a její náplní je, že si k nám lidé chodí dělat radost a v mnoha případech i plnit si své životní sny. Náš pracovní kolektiv se skládá z aktivních profesionálních muzikantů a lidí s podobnými zájmy. Dobře si rozumíme a navzájem se podporujeme, pokud nám někdo zvenčí nezkazí náladu, tak u nás většinou panuje pohoda, kterou rádi přenášíme na zákazníky. Jsem rád, že jsme společně vybudovali firmu, do které se po 24 letech rádi vracejí nejen naši zákazníci, ale i my.
Jaké jsou vaše obchodní plány do budoucna? Jarní doba nejistoty ničemu nejspíš nepřispěla…
Nemám rád tuto otázku, ale pokusím se odpovědět. Jak sám zmiňujete období „covidové hysterie“, můžete si dělat plány jaké chcete, když najednou přijde doba, kdy obchody jako jsme my, kam přijde pět zákazníků za hodinu, musejí mít zavřeno a v hobby marketech si lidé přejíždějí nohy vozíky a nemůžete chytit místo na parkovišti, tak všechny plány jdou mimo.
A jiných nečekaných překážek jsem za těch 24 let prožil už opravdu hodně, světová ekonomická krize, krach našich zavedených zahraničních partnerů, ale i takové všednosti, jako roční rekonstrukce hlavní třidy před naší prodejnou nebo zavedení placených zón, které vám ze dne na den uberou třeba 15 až 20 % zákazníků a samozřejmě i obratu. Takže k vaší otázce, život mě odnaučil dělat dlouhodobé plány. Přál bych si, abychom ve zdraví a v současné sestavě oslavili příští rok čtvrtstoletí naší firmy a prodejny na Žižkově a mohli jsme i nadále provozovat smysluplně naší dosavadní činnost a stále jí rozvíjet s našimi dosavadními partnery dál.
Na závěr bych rád poděkoval všem našim dlouholetým partnerům, odběratelům a především všem zákazníkům, kteří u nás nakupují a dávají svou loajalitou smysl naší práci. V tomto těžkém období, kdy kultura v podstatě úplně zamrzla, na ně stále myslíme a přejeme jim, aby se brzy mohli vrátit se svými nástroji na pódia a dělat radost sobě a především svým fanouškům.
Děkujeme za rozhovor.
redakce
#supportyourshop