Během devadesátých let si zahrál v muzikálu Jesus Christ Superstar, byl členem doprovodné kapely Báry Basikové nebo Davida Kollera. Hrál v projektu Davida Kollera a Lenky Dusilové PUSA. Hostoval na deskách Oskara Petra, Miro Žbirky, Lenky Dusilové nebo Vlasty Horvátha. S kytaristou, který od roku 1999 působí v kapele Monkey Business, jsme se sešli v příjemné hospodě Na dobrým místě v Úvalech a povídali si nejenom o nadcházejících plánech domovské kapely, ale i o zvuku, vlastních projektech a zabrousili jsme i na hudební scénu devadesátých let.


MONKEY BUSINESS
Poslední deska Monkey Business vyšla před dvěma lety a teprve teď se bude v Lucerně křtít druhý videoklip...
Je to tak, klip se bude křtít 10 a 11.12. v Lucerně a bude na skladbu Be a man.

Takže asi nehrozí nová deska v dohledné době?
Já myslím, že ano. Nová deska by měla vyjít v příštím roce na 15. výročí Monkey Business. Zatím má Roman rozpracovaný kostry songů a zpěvy. Pak se dohrají nástroje.

Ptám se, protože jste dřív dělali desky každé dva roky a teď už to skoro dva roky je a nic se neděje. Ale dlouhou pauzu už jste měli i mezi posledními dvěma deskami...
Asi nejde chrlit jednu desku za druhou. Roman navíc desky produkuje. Což znamená, že má dohled nad deskou od začátku až do konce, má na starosti i obal, texty, prostě všechno. A tím, že má těch projektů víc, jako J.A.R., Terezu Černochovou a další, tak má fakt málo času a natáčení alba je hodně zdlouhavý proces.

Možná by nebylo od věci, kdyby si nechal producentskou roli, ale nápady bral i od ostatních z kapely?
Možná. Ale to je otázka spíš na Romana, který je kapelníkema producentem. Takhle jsme víceméně dělali první a druhou desku, která je nahraná nejvíc dohromady. Pak se postupně změnil styl práce, protože peníze na drahý studia už label nedá a nemá. Ale už spoustu let. Máme patnáct let výročí, tak zhruba deset let točíme takto.

Ale není to vyloženě tak, že je to hotový. Roman mi pošle základy a slovně mě nasměruje, jak by si to představoval. Dá mi nějakou myšlenku nebo vizi a já mu pak pošlu několik variant. A někdy se povede to, že díky tomu beglajtu, změní celou stavbu skladby. Ostatní nástroje jsou obdobně. No a pak se sejdem v Sušici v homestudiu a přehrajem, nebo doladíme party. Mix a mastering pak probíhá jinde.

Teď budete mít dva vánoční koncerty v Lucerně. Chystáte tam nějaké zajímavé hosty?
Určitě, 10. prosince tam budeme mít Annu K., Jirku Macháčka a Radůzu a o den později přijdou Lenny, Marek Eben a Petr Váša. Asi to ale nebude tak, jak jsme si původně představovali. Původní záměr totiž byl, že by se všichni naučili nějaké naše písničky... to se nestalo, naučili se to tři z těch šesti. No a cover verze jsou ještě v jednání, podle toho, co se navzájem vybere. Pravděpodobně se budeme muset naučit nějaké jejich skladby.

Když s Monkey Business hraješ nějaké koncerty, většinou hraješ jen beglajty a moc se nedostaneš k sólům nebo nějaké výraznější kytaře. Měníš třeba beglajty, aby ti ty linky nezevšedněly?
Ne, to se nesmí (smích). Když dáš tón vedle, tak je strašně zle. Beglajty hraju takové, jaké tam mají být, to znamená jako na CD. Chyba se samozřejmě stane, jsme jenom lidi, ale myslím, že úroveň instrumentální i pěvecká je u nás celkem slušná. Během koncertu mám zhruba čtyři kytarové vstupy, kdy mám sólo.

Je potřeba čas od času nazkoušet písničky i s PA a zvukařem. Máme v kapele celkem stejný hudební vkus a shodneme se na tom, co se nám líbí a co ne. To se týče i zvuku. Máme rádi masivní sprostý basy a vůbec takový v dobrým slova smyslu drzý zvuk. Občas se člověk diví, když slyší od kamarádů a známých po vystoupení „ty vole, vůbec jsi nebyl slyšet“ a podobně. No je to celkem složitá věc. Zvukař maluje a ty nevíš jak, protože si na podiu. Je potřeba shody kapely a zvukaře.


OKREJ A POTPALTO
V roce 2008 jsi vydal docela povedenou desku. Je to důvod, kdy bude nějaká další?
Teď pracuji na desce Potpalto. Zrovna zítra jdeme točit videoklip. Koupil jsem tady v Úvalech takovou zříceninu, kterou chci postupně překopat. Tak než to bude, tak tam natočíme klip na píseň „Přej kolem Všem“. Pozitivní text a k tomu jako kontrast ten padající dům.

A co kolem toho řešíš dál?
Je to něco, co mám na stole každý den. Jsme jen dva, já a Marek Žežulka na bicí. Baskytaru mi natočili Jirka Marek z Okreje a jeden kamarád ze Slovenska, Rado Chrzan. Zbytek sám. Uvidím, až to budu dávat do finále a něco mi třeba přijde moc minimalistické z těch basových linek, tak někomu řeknu.
Zatím mi to ale přijde fajn. Texty mám fajn, díky Milanu Princovi... což je textař, který dělá pro Romana Dragouna. A něco mi dělal i Petr Soukup, to je manažer a textař Slávka Jandy.

Jak jste to dali dohromady tenhle projekt?
My už jsme spolu s Markem hráli v kapele Pan Pot. Pak jsme se dlouho neviděli a když jsme se potkali, zjistili jsme, že bydlíme jen pár kilometrů od sebe. Marek má doma zkušebnu, tak jsem k němu začal jezdit a společně cvičíme, abychom drželi nějakou instrumentální laťku, když naše kapely právě nehrají. My máme teď s Monkey Business pět týdnů pauzu a to už je opravdu znát. Je tudíž super, že si dvakrát či třikrát týdně jedeme zahrát, stačí na hodinu, jen abychom nevypadli ze cviku.

Vzniklo spousta nápadů nebo beglajtů, které hned točíme. Já si to pak vezmu domů a ty beglajty nebo nápady doma dodělám. Ale mám tam živé bubny a živé kytary, což je obrovský bonus.

Kolik těch nápadů máš?
Zhruba dvacet věcí a jedenáct bych chtěl dotáhnout. Ještě přemýšlím, zda udělat CD nebo virtual. Spíš mám takovou vizi, že bych to převedl do mp3, vytvořil elektronický obal a pověsil to někam na net volně ke stažení. Nevím, jestli dneska vůbec má smysl dělat CD, protože i když si celé natáčení uděláš doma, tak tě to stejně vyjde na nějakých 30 – 40 tisíc a kolik se ti vrátí z CD zpátky? Kdežto z netu si to lidé stáhnou a třeba přijdou na koncert, je to vlastně taková součást proma... Vezmi si, že třeba s Monkey Business prodáme 3 nebo 4 tisíce kusů. Ročně jedeme cca 60 koncertů a navštíví je podstatně víc lidí, takže se stahuje. Kdyby se nestahovalo, tak na live nepřijde nikdo.

Okrej teď neřešíš?
Já mám rozpracovaný i Okrej, ale nevím, kdy ty písničky dotáhnu. Strašně se teď zasekávám na textech, protože nemá smysl brát texty jen jako vycpávku pro muziku. To se pak člověk stydí, když to zpívá. Navíc bych tuhle desku chtěl dělat víc dohromady s kapelou a nenašli jsme k tomu čas. Nechávám to času. Až to uzraje, tak se do toho pustíme.

Vždycky si měl nějakou hlavní kapelu, ale vedle toho jsi dělal i sólové projekty. Jak to, že ty sólové nikdy moc nedopadly? S výjimkou Pana Pota, který ale nakonec taky nedopadl.
No, tam byla žába na prameni Petr Janda (smích). Jinak nevím, proč to nedopadlo. Já to dělal s nejlepším svědomím a vědomím a prostě to nedopadlo. Někomu to jde a někomu míň. Třeba Stability skončilo na tom, že Mirek Chyška měl tolik zakázek na filmy, že už prakticky neměl na kapelu čas. Nejdřív odešel Štěpán Smetáček, tak jsme našli Romana Víchu, to ještě šlo. Ale když neměl čas Mirek, tak to vlastně skončila původní idea kapely a nemělo smysl v tom dál pokračovat. S Okrejem jsme za ty roky odehráli pár koncertů, mohlo jich být kolem třiceti, čtyřiceti a i teď si ještě párkrát do roka zahrajeme. Uvidíme.


HUDEBNÍ HISTORIE
Ty jsi v devadesátých letech hrál v doprovodné kapele muzikálu Jesus Christ Superstar. Jaká to byla zkušenost a co ti to dalo?
Bylo to super. Potkal jsem tam hromadu zajímavých muzikantů, nejen z bigbítové branže, ale i dechaři a dřeva. Spousta zpěváků a zpěvaček, ať už hlavních hvězd nebo sboristů. Byla to výborná parta lidí. Každý part měl minimálně jednu alternaci, takže tam bylo strašně lidí. Vydrželo to dva tisíce repríz, což je neuvěřitelné číslo.

A jaké to bylo hudebně?
Byla to ta variabilita. Jedno představení jsem hrál s Bady Zbořilem, druhé se Štěpánem Smetáčkem, třetí s Emilem Valachem a čtvrté s Frantou Hönigem. My jsme se střídali na partu G2 s Mirkem Chyškou, na G1 Standa Jelínek, Tomáš Valášek a další... byla tam i hromada basáků. Bylo to obrovské předávání zkušeností.

Pomohlo ti to v nějaké další kariéře?
Určitě. Celé dílo je naprosto úžasné. Je to jediný rockový muzikál, který ti obrovsky otevře cestu k harmonii, přes zkreslené kytary k propojení s klasickými nástroji. Navíc to bylo super, že jsem neumíral hlady a měl jsem na nájem (smích).

Hraješ i v tom novém provedení?
Ano, ale to je tak dvakrát do roka. Ale je to fajn, že zase potkám jiné muzikanty. A když jsi vlastně pořád zavřený doma nebo s Monkey Business na koncertě, tak těch nových muzikantů moc nepotkáš. My teda prosazujeme zůstávat během letních festivalů v backstage s dalšími kapelami, ale 95% těch kapel odehraje a jede domů.

Párkrát se nám stalo, že zůstali třeba Chinaski, Xindl X nebo Divokej Bill. S Wanastowkama jsme si udělali večírek na Českých hradech a bylo to super. Kodyma jsem viděl asi po sto letech, Smetáčka a Varteckého taky. Jak je to tady malé, tak se všichni znají, ale potkat se je někdy dost problém. Natož si udělat večírek (smích).

Pocházíš z Kadaně. Co tě přimělo jít do Prahy a dělat muziku tady?
Všechno to bylo kvůli vojně. Při odvodu jsem dostal přihlášku na talentové zkoušky do AUSu (armádní umělecký soubor – pozn. autora), udělal jsem je a tak jsem vojnu absolvoval v AUSu. Prvního půl roku jsem byl v Táboře, tam jsem hrál ve vojenské zábavové kapele a jezdili jsme po vojenských kulturácích. A pak jsem přešel do AUSu do Prahy do symfonického orchestru, kde měli rytmickou sekci. A v Praze už jsem zůstal.

Co bylo po vojně?
Chtěl jsem se živit muzikou, což mi táta neschvaloval. Zůstal jsem v Praze a půl roku jsem nejel domů. A pak to najednou začalo jít. Koller v té době hledal kapelu a vybral si mě podle nahrávek, které jsem mu dal na kazetě. To asi dneska už nebude nikdo vědět, co je to kazeta, že? (smích) To bylo 1992, začali jsme zkoušet a hrát a 1993 vyšla deska.

To bylo to období, kdy byly v Praze samé squaty a člověk se bavil a živořil. Ale když jsi mladý, tak ti to tak nedochází. Než jsem se někam upíchl nastálo, tak jsem měl 24 pronájmů (smích).

VYBAVENÍ
Kolik máš kytar?
Sice nejsem sběratel, ale mám jich dost. Pravda, nedají se moc uživit. Na všechny se během roku nedostane, ale doma je větrám. Na koncerty beru jen dvě až tři kytary. Dvě musím mít vždycky, když praskne struna, ať ji můžu okamžitě vyměnit. A třetí, protože ne na každou skladbu se hodí kytara stejného typu.
Většinou si beru dvě kytary stejného typu, takže když si vezmu Stratocastera, tak ho doplním Framuskou. Obě kytary jdou trochu do výšek, tak si ten aparát upravím na výstupu tak, že to není takový skok. Vlastně celá jedna sekce mých kytar jsou Framusky – mají podobné krky, podobná zpracování a podobný zvuk, i když mají rozdílné snímače. Pak tři Stratocastery. A pak cz set Jolanu Grazioso a Diamant.

A potom mám humbuckerové kytary, které s Monkey Business moc nevyužiju a beru si je spíš do Potpalta nebo Okreje. Mezi ně patří i Hagstrom Swede, kterou jsem si nechal udělat univerzální, takže můžu půlit snímače. Ale ony jsou stejně dost kulaté, slabé a dynamické. Ten zvuk je potom pořád tlustý a třeba v Monkey leze do frekvencí ostatních nástrojů a to nedělá dobrotu. Od Hagstroma mám ještě Vikinga, který je skvělý zvukově, ale občas vazbí. Musím si vychytávat tu výseč, kde nepíská. Zvukově je to podobné jako ES335. Výborně se to hodí do Okreje, nebo by to fungovalo v grunge a podobných stylech. Mám ještě Gibson Jim Beam, to je zajímavá kytara. Pak ještě V-flying.

Zmínil jsi Jolanu Grazioso. To je tvůj signature, že? V čem je ta kytara jiná, než ostatní Jolany Grazioso?
Především je to tvar hlavy. Mně se nelíbila ta původní, která vypadá jako seřízlá ponožka. Na počítači jsem si proto připravil zaoblení, které mi na ní udělali v NBE Hořovice. Mimochodem velmi kvalitní zpracování a vůbec celá jejich produkce je na vysoké úrovni. Tělo je původní, ale pickguard měl také ostré hrany. Proto jsem si ho sám trochu zaoblil, aby se mi to vizuálně víc líbilo. A mám tam dvojzvratné jednoduché tremolo a zámky na hlavě. Kytara skvěle ladí.
Se snímači jsme hodně dlouho laboroval. Nakonec jsem si tam nechal instalovat DiMarzio. Jeden s odbrumovací cívkou u krku, je to typ soapbar. Je skvělý, že tolik nekrade singlový zvuk. Pořád má ten singlový drive. Prostřední snímač je klasický singl ze standardní série. U kobylky je Superdistortion 100, který je výborný třeba na zkreslené zvuky. Celkově je to taková všestranná kytara. V Monkey máme pár věcí, na které je potřeba pořádné zkreslené kytary. Na single snímačích to sice taky uděláš, ale strašně to piští. Humbucker ti to vyřeší. Bral jsem tu kytaru jako pokus a ze začátku moc netáhla. Ale tím, že jsem ji tahal všude a hodně na ni hrál, tak myslím, že se pěkně vyhrála. Nebo si zvykl můj mozek (smích).

Co aparáty?
Většinou hraju na Randalla a to hlavně z toho důvodu, že Randall kdysi koupil licenci od Bruce Egnater. To je takový stavitel aparátů, který vymyslel MTS systém. Já si to tehdy kupoval do Kollerbandu, protože jsem chtěl mít hodně zvukových variant. Málo kdo si toho u nás všiml, nebo zaregistroval. Je to zajímavej a hlavně funkční nápad. Naštěstí je tady v Českých Budějovicích jeden člověk, Antonín Salva, který vymýšlí a staví šuplíky s předzesilovači do těchto aparátů.

Ty u něj máš vlastní model, pokud vím. O co se přesně jedná?
Vycházeli jsme z Splawn Quickrod. Přijel ke mně s hromadou součástek a pájkou a dali jsme to spolu dohromady. V podstatě velice jednoduše. Zeptal se mě, co mi vadí a jaký chci mít zvuk. Já mu to popsal a pak jsme postupně ladili, až jsem byl spokojený. Pak už máš na tom preampu jen EQ na doladění, ale základ máš daný od něj. Chceš třeba široké středy a chceš je o něco výš, než jsou třeba u Marshalla JCM800. On ví, kde ty středy u Marshalla hrají a vypíchne frekvenci nad nimi. Když víš, co chceš, tak on ti to naladí. Nejhorší je, když chceš aparát a vlastně nevíš, co bys od něj chtěl.

Jen bych chtěl upozornit, že kytara nebo aparát jsou sice super, ale když se podíváš na světové kytaristy, tak mají všichni svůj zvuk, ať už hrají na cokoliv. Pokud to jen trochu jde, tak si na kytaře a aparátu naladí to, co mají rádi.

Co bedny?
Teď mám nový kabinet DV Mark C212. Mají v sobě neodymiové reproduktory, které jsou středovější a ostřejší než třeba Celestion Gold a Creamback. Sám o sobě ten neodym nezní pěkně, ale když to použiješ v kapele, tak se to dobře propojí a najednou ti z toho vyleze pěkný zvuk. Já si ten kabinet ještě upravil, že jsem jeden reproduktor vyměnil právě za Celestion Creamback. Bedna má neodymový střed a o zbytek frekvencí se postará ten Celestion. Mám objednanou ještě jednu bednu a s ní udělám to samé. Chci mít na podiu dvě bedny, stereo. Na malá podia si chci brát kombinaci Randall MTS a tyhle dvě bedny, a na velká podia Randall MTS, jednu vintage 412“ bednu od Randalla a jednoho 412“ Voxe.

Vím, že používáš i hromadu efektů. Které bys vypíchnul?
Asi Strymon Timeline, což je stereo delay od americké boutique firmy. Mám objednaný pedál Korg SDD2000, což je také delay, který se v 80-tých letech dělal do racku a teď je nově udělaný jako pedálový efekt. Používá ho třeba The Edge z U2.

Pak mám dvě krabičky od Salvy – jedna je Vivider, což je oktáver, ale takový fuzzoidní, že si dělá co chce. A ta druhá je kreslítko Koan Drive, které má tři úrovně komprese: Germanium (vintage), Mosfet a Led clipping.

Tím, že mám zvuk hodně vyřešený preampem, tak už nepoužívám tolik krabiček na zkreslený zvuk. Ještě k tomu mám starý kvákadlo Digitech, Whammy a starý Ibanez Stereo chorus CS-9, TS9 úprava Salva, FL99 flangfilter. Tremolo mám od VoodooLab, dynamic.filtr od Tombtones a kompresor Carl Martin. Jo a ještě G-Lab SC3, což je lišta, která mi to celé napájí a dá se ladit přes počítač.

Oficiální weby:
Monkey Business: http://www.monkeybusiness.cz
Okrej: http://www.bandzone.cz/okrej

Za MUSICstage se ptal Milan Janeček