Mirai: Tomáš Javůrek

Odpovědět
matomisik
Příspěvky: 45
Registrován: 03 úno 2019 19:22

Mirai: Tomáš Javůrek

Příspěvek od matomisik »

Stačí být nejlepší a přijde to samo.
7. 12. 2022

Mladý a talentovaný kytarista, který se díky své pracovitosti, pevné vůli a nepochybnému talentu vyhoupl z malých klubových koncertů v Havířove do největších hal a arén v naší republice, kde ho můžete vídat s jeho domovskou kapelou Mirai.

Jsi členem kapely Mirai, jak bys popsal svojí roli v kapele?
Jsem kytarista, takže v kapele hraju, nečekaně, na kytaru (smích) na koncertech i ve studiu. Co se týče tvůrčího procesu, tak u nás to funguje tak, že Mirai většinou napíše song, který nahraje a pošle nám demo. K tomu demu si pak každý nahodí a vymyslí nějaké nápady/party, které by tam mohly sedět. No a pak přijdeme tu písničku nahrát do studia a většinou musíme být hodně pohotoví, protože dost často měníme formu a aranžmá písničky na místě, takže vzniká spousta nápadů přímo u nahrávání. Někdy je to dost nepříjemné, protože part, který máte připravený a máte pocit, že tam perfektně sedne, nakonec vůbec nemusí sedět do finální aranže písničky. Takže je to velmi často vymýšlení vyhrávek, melodií a sól přímo na místě. Což je někdy zábava a někdy velký stres, o to větší má pak člověk radost, když spontánní nápad nakonec zůstane na nahrávce.

Událo se v poslední době u tebe něco význačného/zajímavého?
Asi jako nejzajímavější událost, co se u mě v poslední době udála, beru dva vyprodané koncerty v naší největší české hale - O2 aréně. Ty koncerty beru jako životní highlight. Něco, k čemu člověk směřuje celý život. Pamatuju si, když jsem byl v O2 aréně poprvé, když mi bylo 13 let na Erica Claptona a asi o týden později na kapelu Kiss, tehdy by mě v životě nenapadlo, že tam jednou odehraju dva vyprodané koncerty.
Obrázek

No a jak to u tebe s muzikou začalo? Proč zrovna kytara a co tě k ní přivedlo?
Už od mala miluju muziku, pocházím z hodně rockové rodiny, takže kapely jako AC/DC, Lynyrd Skynyrd, Kiss, Lucie byly na denním pořádku. Pamatuju si okamžik, když mi strejda pustil DVD z koncertu AC/DC v Madridu z roku 1996 a já poprvé viděl Anguse Younga, jak šíleně pobíhá po pódiu s kytarou a hraje jako bůh. To DVD jsem si pak pouštěl každý den pořád dokola a chtěl jsem kytaru, jen abych mohl řádit před televizí s Angusem. Takže Angus Young byl pro mě důvod, proč mě pak mamka přihlásila na kytaru k učiteli Petru Zemanovi na ZUŠ.

Jak tvé hudební vzdělávání pokračovalo?
Jak jsem nastínil v předchozí odpovědi, chodil jsem na kytaru na ZUŠku, kde jsem absolvoval oba cykly, takže dohromady asi 8 let na ZUŠ. Mezitím jsem začal hrát i na bubny, což mě taky extrémně bavilo. Chvílemi jsem dokonce víc hrál na bubny než na kytaru. Po odchodu ze ZUŠ jsem pak hrál v různých havířovských kapelách. Tím ale nechci říct, že mě ZUŠka naučila vše. Dala mi dobré základy, ale to nejpodstatnější jsem se vždy naučil bud’ v praxi v kapele nebo sám učením z mých oblíbených koncertů z YouTube.

Když jsi začínal, učil ses víc party jiných muzikantů nebo radši hrál a tvořil vlastní věci?
Když jsem začínal, tak jsem se učil hlavně riffy mých oblíbených kapel. Pamatuju si, když jsem poprvé zahrál riff Rock N Roll Train od AC/DC, ten pocit byl nepřekonatelný. Od toho okamžiku jsem v tom byl až po uši a chtěl jsem umět všechny AC/DC riffy.
A co tvůj kytarový vzor, máš nějakého zásadního?
Jak už jsem zmínil, tak Angus Young, byl pro mě Number One kytarista dlouhou dobu. S AC/DC jsem trávil hodiny a hodiny. Pak mi jednou kamarád ukázal kytaristy jako Eric Clapton, Jimi Hendrix, Stevie Ray Vaughan, John Mayer a to byl pro mě další šok. Zamiloval jsem si blues a kytaristy s Fender Stratocaster. No a pak přišli Red Hot Chili Peppers, což je doteď moje nejoblíbenější kapela. Hlavně kvůli Johna Fruscianteho, který je pro mě Number 1 Guitar Hero, a se kterým jsem trávil asi nejvíc času na YouTube a s kytarou v ruce.

Napadají tě ještě nějaké další kapely, které tě formovali?
Už jsem to tak nějak zmínil v předchozích odpovědích, ale byli to teda hlavně AC/DC, Lynyrd Skynyrd, Led Zeppelin, Black Keys, Jack White, Red Hot Chili Peppers.
Obrázek

Ty už jsi to nakousnul, ale zeptám se… jaký typ kytary je pro tebe “number one”? Někdo je zásadně Les Paulista, někdo zase jedině Strat. Máš to taky takto jasně vyhraněné?
Já jsem začínal na Epiphone SG a pak jsem se přeorientoval na Fender Telecaster a Stratocaster. Jelikož jsem poslouchal hlavně umělce, kteří hráli právě na Straty nebo Telata. Momentálně mám čtyři Fender Stratocastery z Custom Shopu a jedno butik Tele značky LsL, což jsou moje hlavní koncertní kytary. Přijde mi, že do stylu, který hraju, se nejvíc hodí kytary se Single Coil snímači. Ve studiu pak používám i třeba Gibson Les Paul R6 Custom shop se snímači P90 nebo Gibson SG a nebo Fender Jazzmaster.

Když jsme u tvého kytarového vybavení, prozraď nám, jaký aparát nyní používáš?
V minulých letech jsem vystřídal různé Voxy a Fendery, ale letos jsem zakotvil u absolutní klasiky Marshall JTM 45 a jsem maximálně spokojen. Na koncertech pak nepoužívám na sejmutí zvuku mikrofon, ale virtuální kabinet z krabičky Captor X, která umí dokonale napodobit zvuk libovolného reproboxu a zároveň při minimální hlasitosti, což se hodí, když vaši spoluhráči nadávají, ať si ztlumíte aparát (smích).Jsi ten typ, co tvoří zvuk radši syrovější, tedy kytara aparát? Nebo ho dokresluješ, případně výrazně přetváříš pedálovými efekty?
Jelikož hraju v popové kapele, kde musím pokrýt velkou škálu zvuků, ať už čistou delay kytaru nebo naopak brutální octave fuzz, tak můj základní zvuk je čistý a zbytek dokresluji krabičkami v pedalboardu.

Máš nějaký záložní plán, když se ti něco při koncertě pokazí nebo úplně přestane fungovat?
Mám záložní kytary, kdyby náhodou hlavní přestala hrát nebo praskla struna. Kdyby nefungoval aparát, tak mám jako zálohu Strymon Iridium, což je výborná malá krabička, která skvěle umí napodobit zvuk reálného Marshalla, Voxe nebo Fender aparátu. Rezervní pedalboard nevozím, to bych byl teda nahraný. Ale zatím mě pedalboard ještě nikdy nezklamal. Klepu!
Obrázek

Viděl jsem, že na koncertech hraješ občas dost složité věci… Potřebuješ se před koncertem nějak rozehřát nebo cvičíš tak často, že tam vlítneš naostro?
Poslední rok mám předkoncertní rutinu, že se minimálně půl hodiny rozehrávám s metronomem. Začínám s jednoduchým funky beglajtem na zahřátí pravé ruky u tempa 80 bpm a pak postupně zrychluji a přecházím na stupnice, vyhrávky a sóla na zahřátí levačky. Hraje se mi pak mnohem líp a připadám si jistější. Beru to už jako nutnou součást koncertu. Snažím se k tomu přistupovat jako sportovci, kteří se před svým zápasem/výkonem, taky potřebují rozcvičit.

Jaký je pro tebe, jako pro kytaristu, rozdíl mezi velkým halovým koncertem a malým gigem v klubu?
Paradoxně mi přijdou ty větší halové koncerty víc anonymní, než ty malé koncerty v klubech. Na velkých koncertech stojí lidi totiž nejblíže dva metry od vás, což je dost daleko a zároveň velký rozdíl oproti malým klubům, kde jsou lidi namačkaní na sobě a stojí někdy bezprostředně u vás. Vždycky mě děsí představa vylitého piva v pedalboardu. Mám rád oba formáty akcí. Přijde mi, že ty koncerty v malých prostorech mají v sobě více rock n rollu. Ideální je ty prostory střídat.
Obrázek

Dal bys do kupy tři věci, díky kterým máš z koncertu dobrý pocit?
Základ dobrého pocitu z koncertu je dobrý zvuk v našich sluchátkách. Někdy se nám stává, že s klukama sejdeme po koncertě z podia a každý má úplně opačný názor na to, jaké to vlastně bylo. Někdy se stává, že mám úplně super zvuk v uších a celkově si užívám koncert a pak přijde bubeník Sajmon a řekne, že se mu hrálo úplně strašně. To proto, že každý prostor je jiný a je vždycky lepší si to na zvukovce vyzkoušet.

No a to nejdůležitější je, jak se baví lidi. Když vidíte, že lidi zpívají, tančí a skáčou, strašně vás to nabije, a vy pak máte taky chuť víc pařit. Je to vlastně takový nekonečný dobíjející se systém energie (smích).

A třetí věc, která mě na koncertech baví, je experimentovat nebo lehce měnit party, sóla. Miluju, když bubeník Sajmon zahraje jiný break, nebo basák Majkl jinou vyhrávku než minule. Pro lidi pod pódiem je to nejspíš méně zajímavé nebo si toho vůbec nevšimnou, ale pro nás jako kapelu, která hraje desítky koncertů za rok, je to vždycky super zpestření a koření živého koncertu.

Odposlech na koncertech, jak to máš? In-ear nebo monitory? Co si do odposlechu dáváš? Pokud in-ear, jaký je pro tebe benefit je používat oproti klasickým monitorům?
Jsme kapela, která od začátku působení hraje s in-ear monitory. Vidím v tom v dnešním světě živých koncertů jen výhody. Máte vždycky svoje sluchátka, na které jste zvyklí. Ty tlumí okolní ruchy, takže nekončíte koncerty s pískáním v uších, krásně slyšíte jednotlivé nástroje od sebe oddělené a navíc se můžete pohybovat po stagi kam chcete a zvuk máte pořád stejný. A co se týče mého in-ear mixu, tak je v něm slyšet hlavně moje kytara a zpěvový mikrofon, který zároveň snímá i celkový zvuk stage, hlavně teda bubny. No a kromě svojí kytary a zpěvu tam mám Miraiův vokál, abych se orientoval v písničkách a v komunikaci s publikem. Následně pak basu, bicí a samply. Mám tam vlastně všechno s tím, že moje kytara je hlavní.

Jaký je tvůj vztah k práci a nahrávání ve studiu?
Snažím si vždycky co nejlépe připravit svoje party dopředu, ale jak jsem říkal v předchozí odpovědi, dost často se stává, že se ty písničky mění na místě při nahrávání, takže nezbývá nic jiného, než být pohotový a za běhu vymyslet hodící se vyhrávku, melodii či riff. A kromě toho se vždycky snažím před nahráváním ve studiu rozehrát hezky poctivě s metronomem, protože ve studiu se teprve ukáže, jak dobrý a precizní hráč jste.
Jak bys popsal “to”, co tě na hraní na kytaru vlastně baví?
Těžko se to popisuje, ale nazval bych to jakýmsi pocitem svobody, rebelství a zároveň vytvářením jakési magie. Ten pocit, když něco vymyslíte, co se hezky hodí do písničky, je zkrátka k nezaplacení. Absolutní radost a štěstí.

Skládáš i vlastní muziku? Jak případně tvůj tvůrčí proces vypadá?
Svoji vlastní muziku moc neskládám, protože jsem nikdy nebyl velký expert na slova a texty, ale rád si nahrávám kytarové riffy a nápady, které se pak občas použijí nebo otisknou v tvorbě Mirai. K nahrání spontánního nápadu většinou používám iPhone diktafon, a když to chci pak zaznamenat lépe, tak zapojím kytaru do Strymon iridia, který jde do zvukovky a v Logicu pak nahraju.

Je Mirai nyní tvá jediná hudební aktivita?
Je to tak. Jelikož jsme jako kapela pořád pryč a neustále na cestách, tak si vlastně neumím představit skloubení dalšího projektu. Ale neříkám, že by mě to do budoucna nelákalo, mít nějakou malou vlastní kapelu.
Obrázek

Jako kapela určitě hodně času trávíte na cestách, jak tento "proflákaný" čas v dodávce, v šatnách nebo po hotelech využíváš?
V dodávce si často zapnu nějakou hudbu do sluchátek a u toho se starám o naše sociální sítě, takže většinou vytvářím content na Instagram. Když už jsme pak na hotelu a máme před koncertem čas, tak si rád zacvičím nebo se jdu proběhnout a trochu vyvětrat hlavu před koncertem.

Je vidět, že hudba, resp. kytara je tvou velkou vášní. Někdy je ale potřeba věci vyrovnávat… jak na to jdeš ty?
Během covidu jsem si zamiloval běhání a chození po horách. Tohle jsou zaručené čističky hlavy, vždycky se potom cítím líp. Poslední dobou jsem zařadil i posilování ve fitku a sem tam hraju i basketbal s místní partou v Havířově. Od mala mně rodiče vedly ke sportu, takže jakákoliv fyzická aktivita je pro mě skvělý způsob jak se odreagovat od koncertování a cestování.

Napadají tě nějaké rady/tipy začínajícím muzikantům? Pro někoho, kdy by taky rád hrál tak dobře jako ty nebo by se chtěl dostat do dobré/větší kapely.
Na tuhle odpověď si propůjčím radu mého skvělého kamaráda a výborného kytaristy a producenta Lukáše Chromka. Když mi totiž bylo 18, psal jsem mu o radu na Facebooku, že hraju v různých kapelách, jsem v maturitním ročníku a strašně bych se chtěl živit hraním na kytaru. Co mám dělat, co by mi poradil. A on mi na to tehdy hezky a stručně odpověděl. To je jednoduchý, stačí být nejlepší a přijde to samo. Ono to sice může znít jako dost očividná odpověď, ale tehdy mě to fakt nakoplo cvičit ještě o něco víc, snažit se a jít si za tím ať to stojí, co to stojí. No a za půl roku od tohoto okamžiku, hledali Mirai kytaristu a já jsem byl doporučen kamarády z kapely Nebe z Havířova. Přišel jsem na zkoušku, naučil se všechny písničky, připravil si zvuky a povedlo se. Takže pokud se snažíte hudbou živit, musíte být v některých ohledech zkrátka nekompromisní. Někdy to může dost bolet, ale vždycky to pak stojí za to.
No a co tě v nejbližší době čeká?
Momentálně máme v prodeji vstupenky na naše Arena tour 2023, což je turné po největších českých arénách. Koncerty jsou v Ostravě, Brně, Pardubicích a v Praze. Moc se na to těším a chci vás všechny srdečně pozvat na tyhle koncerty. Je to pro nás velká věc a jen málo kapel v české historii dokázalo odehrát turné ve vyprodaných českých arénách a o to s větším respektem k tomu přistupujeme a zaručujeme skvělý koncert a velkou show.

A na závěr, jakou muziku/kapelu v poslední době rád posloucháš?
Jelikož se letos Redhoti vrátili s dvěma novými deskami, tak budou patřit určitě k mým nejpřehrávanějším kapelám. Kromě RHCP ale žánrově nemám problém s ničím. Poslouchám interprety jako Foals, 1975, John Mayer, Mac Miller. A co mě poslední dobou nadchlo, byla kapela Spiral Drive, kterou mi doporučilo Spotify. Nazval bych je jako alternativní, psychedelic, funk - rock kapelou. Používají výborné zvuky a písničky mají super groove, fakt doporučuju. Hlavně fandům RHCP a Fruscianteho.

Za MUSICstage.cz se ptal Maťo Mišík
PROFIL AUTORA: Maťo Mišík
Hudebník a výtvarník. Starší syn zpěváka Vladimíra Mišíka. Jako kytaristu si ho můžete pamatovat z kapel Tata Bojs nebo Aneta Langerová. V současnosti je aktivní ve své domovské skupině Gingerhead. Jako výtvarník stojí za značným počtem CD obalů předních českých interpretů jako jsou Kabát, Wohnout, Kurtizány z 25 Avenue, UDG, Škwor, Žlutý pes, Aneta Langerová a další. Jeho vztah ke kytarám se odrazil také ve spolupráci s Kirkem Hammettem z Metallicy a jeho firmu na kytarové efekty KHDK nebo Salvation Audio, značkou světoznámého českého inženýra Antonína Salvy. Maťo je také autorem video seriálu Kytarová zbrojnice. Více na www.matomisik.cz.


Další rozhovory


David Vaněk

Kytarista kapel Aleš Brichta Project a Aleš Brichta Trio.

Kytarista David Vaněk už jako teenager oslňoval svou brilantně technickou hrou na kytaru v progresivně metalových kapelách, přičichl i k symfonické muzice. Nyní je plně vytížen v projektech Aleše Brichty.


Pavel Bohatý

Pendlování mezi studiem a Annou K.

Protagonistou dnešního rozhovoru je klávesista, kytarista, zpěvák, ale i zvukový mistr a producent Pavel Bohatý. Na tuzemských pódiích ho lze vídat už od první poloviny devadesátých let a objevil se v sestavách kapel Big Foot, East Park, Ready Kirken, Blue Effect, Flamengo a posledních více než deset let je členem koncertní kapely Anny K. Vedle toho často hostoval s Etc. a v současné době je hostem Dáma s čápem turné Jany Jelínkové & Sto zvířat, na které se v rozhovoru pohříchu nedostalo.


Petr „Kulich“ Pokorný

S kytarou od bigbítu až k americkému country.

Jméno tohoto nadmíru stylového a precizního kytaristy je asi nejsilněji spjato s působením v kapele Etc... Vladimíra Mišíka, jejímž členem je s přestávkami už od roku 1976. Nicméně svůj um uplatnil i v dalších kapelách jako jsou Žlutý pes, Marsyas nebo Framus 5. Jeho silný vztah ke kvalitnímu americkému country se odrazil v založení jeho vlastní kapely Country Beat. V rozhovoru jsme si povídali o tom, kde se vzala vášeň pro elektrickou kytaru, vztah k bigbítu, blues a zmiňovanému country a dotkli jsme se také kytarového vybavení a jeho zkušeností jakožto profesionálního muzikanta.

Odpovědět