Kabát: Ota Váňa

Odpovědět
matomisik
Příspěvky: 45
Registrován: 03 úno 2019 19:22

Kabát: Ota Váňa

Příspěvek od matomisik »

Hrajeme dost nahlas, a proto nás nemají zvukaři rádi.
2. 12. 2020

S tímto rockovým bardem, kytaristou a skladatelem skupiny Kabát, jsme si povídali o tom, jak se k muzice dostal, jaké kapely ho formovaly, jak v Kabátu vznikají písničky, nebo co by dělal, kdyby nehrál na kytaru.

Jsi členem kapely Kabát od roku 1989. Hrál jsi nebo spolupracoval někdy s někým jiným, než se svou domovskou kapelou?
Zatím jsem s nikým jiným nespolupracoval. Občas si zahraju s kamarády muzikanty, to ale nepovažuju za spolupráci. Já si totiž myslím, že člověk by měl dělat jednu věc pořádně, než tisíc věcí polovičatě.
Obrázek

S hraním máte teď celkem utrum, jako většina dalších muzikantů. Jak trávíš teď svůj volný čas?
Dočetl jsem všechny knížky, které jsem měl nepřečtený a nedávno jsem dostal nabídku od firmy NBE Hořovice, která vyrábí české kytary Jolana, na které hraju, abych trochu zmapoval českou kytarovou scénu a vyzpovídal a natočil kytaristy, kteří na tyto nástroje hrajou. Budu tak trochu moderátor a těším se na to (smích).

No a jak to u tebe s muzikou začalo? Proč zrovna kytara a co tě k ní přivedlo?
S muzikou jsem byl v kontaktu od malička, protože moji rodiče žili společenským životem a tudíž u nás hrála muzika často. Byli z generace, která vyrůstala na muzice z 50. a 60. let, takže Elvis Presley, Chuck Berry a jiní u nás zněli velice často. Část rodiny jsme měli v tehdejším západním Německu, takže jsme měli poměrně dobrou zásobu kvalitní muziky na gramodeskách. Díky tomu jsem měl skvělej přehled o muzice ve světě a viděl jsem ten obrovskej rozdíl mezi produkcí v tehdejším komunistickým Československu a tím, co se hraje ve světě. No a v pubertě, když jsem začal poslouchat tvrdší muziku, tak mi moje teta z Německa, kromě gramodesek posílala i hudební časopisy, např. Metal Hammer. Tím pádem mě československá hudební produkce, až na pár výjimek, v 80. letech vůbec nezajímala. No a to, že chci hrát na kytaru v kapele, z toho tak nějak vyplynulo (smích).

Měl jsi někdy učitele kytary, nebo jsi to drtil sám, jak to přišlo?
Učitele kytary jsem nikdy neměl. Zkušenosti jsme si s kamarádama předávali mezi sebou a odposlouchávali jsme písničky z elpíček.
Obrázek

Schválně, vybavíš si, jaká byla ta první písnička, kterou sis v životě na kytaru zahrál?
Asi jako většina kytaristů: riff od Deep Purple „Smoke on the water“ (smích).

Na jakých kapelách si začínal? Bavili tě víc kapely jako takové, nebo jsi tam měl i nějaké své kytarové vzory?
Hardrockový a heavymetalový kapely, jako AC/DC, Metallicu, v podstatě to, co mám rád celej život. Myslím si totiž, že hudební vkus se vytváří už v dětství a neseme si ho celej život. Třeba kamarádi, kteří jsou o pár let starší, zasáhla doba Led Zeppelin a Deep Purple… mně už spíš chytli Judas Priest, Metallica, Accept. Ale nad vším ční moje celoživotní láska k Beatles. Vždycky mě bavili kytaristi, kteří slouží kapele… například George Harisson v Beatles, nebo Malcolm Young v AC/DC. Pro mě je vždy na prvním místě kapela a písnička jako celek. Takže mám rád kytaristy, kteří jsou zároveň autory hudby. Nikdy mě moc nebrali tzv. kytaroví atleti (smích), co sjížděj stupnice bez nápadu v co největší rychlosti a strhávaj na sebe pozornost. Líbí se mi třeba, jak fungujou R. Kruspe a Paul Landers z Rammstein. Samozřejmě jsou ale i mistři, kteří předběhli dobu a byli naprosto výjimeční, například Eddie Van Halen, který bohužel nedávno zemřel.

Pojďme se teď podívat trochu na tvoje kytarové vybavení. Jaké nástroje a aparaturu nyní na koncertech používáš?
Na koncertech používám aparáty Marshall YJM 100 a kytary Jolana Tornado, Gibson Les Paul Custom. Z efektů už dlouho používám Digital Delay DD20, Tremolo Boss a Wah pedal Cry Baby signature model Zakk Wylde. Pedalboard se u mě mění podle playlistu, ale tyhle efekty tam mám stabilně.
Obrázek

Dalo by se říct, že jdeš zvukově pořád po tom samém, nebo se tvůj kytarový zvuk a přístup za ta léta nějak výrazně měnil?
Pro mě je důležitý, aby zvuk Kabátu byl rozpoznatelný, což si myslím, že je. Proto už léta používám téměř stejné vybavení.

Zajímalo by mne, zda se nějak připravuješ přímo před samotným koncertem? Jestli se třeba rozehráváš na kytaru, nebo nějaká tělesná rozcvička, případné kapelní rituály, stimulanty atp.
Kytaru si beru sebou na hotelový pokoj, kde se před koncertem rozehrávám. Stimulanty žádný nepotřebuju, protože narvaná hala je největší stimulant. A rituál máme s Tomášem už roky stejnej, hodinu před tím, než je odjezd na koncert, se scházíme na recepci hotelu a dáme si kafčo a pokecáme. Je to taková mentální příprava před koncertem ve dvou.

Umím si představit, že dřív byli vaše koncerty a turné jeden velkej mejdan. Jak se od té doby změnil tvůj přístup ke koncertům a turné? Dalo by se říct, že jsi teď zodpovědnější, víc profesionál?
Já jsem byl vždycky profesionál. Snažím se být vždy všude včas a připravenej. Samozřejmě 90. léta byly divočejší, jsem rád, že jsem je zažil. Byla to svoboda v pravém slova smyslu. Ale při velikosti našich turné už se musíme chovat zodpovědně, to ani jinak nejde. I když nesmí být na turné moc dní volna, to potom slabší povahy lehce podlehnou (smích).
Obrázek

Jaké tři věci způsobí, že máš z odehraného koncertu dobrý pocit?
Pro mě je nejvíc důležitý, když lidi z koncertu odcházej spokojeni, protože je velká pravděpodobnost, že příště přijdou zase. Dobrý pocit mám po koncertě z toho, když všechno fungovalo, protože jsme závislí na technice a v neposlední řadě, když nám to jako kapele šlape.

Odposlech na koncertech, jak to máš… in-ear nebo monitory? Co si do odposlechu dáváš? Pokud in-ear, jaký je pro tebe benefit je používat oproti klasickým monitorům?
Jednoznačně in-ear monitory, protože těch plusů je o hodně víc, než mínusů. Slyšíš se všude, kapela například líp hraje a zpívá. Při koncepci našich koncertů bychom si klasické odposlechy ani dovolit nemohli. Poslední naše turné byly koncipovány uprostřed hal, kde jsou všude okolo tebe davy zpívajících lidi a tam to bez in-earu opravdu nelze.
Obrázek

Teď trochu k nahrávání. Zajímalo by mne, zda máš před studiem vše už připravené a vymyšlené a jdeš do studia s hotovými kytarovými party a aranží, nebo se naopak necháváš inspirovat přímo na místě?
Do studia chodím připravenej. Všechno už je vymyšlený dopředu. Jsou ale i případy, kdy tě něco hodí na místě a to taky není špatný. Celé nahrávání je živelný proces, takže je vše dovoleno.

Jak bys popsal váš kytarový tandem s Tomášem Krulichem? Máte nějak rozhozené role, jako “sólista” vs. “doprovodná kytara”, nebo tak něco?
Tomáš je hodně konzervativní, v podstatě si vystačí s jedním zvukem, se svým Gibsonem Explolerem a Marshallem. Nepoužívá a zřejmě nikdy nebude používat kytarový efekty, takže pedalboard u něj rozhodně nehledej. V tomhle se dost lišíme, ale právě proto to funguje. Jednu věc ale máme společnou a to je, že hrajeme dost nahlas a proto nás celých 30. let nemají zvukaři rádi, je to ale jejich problém (smích). Proto s námi už roky jezdí zvukař Marián Starý, který si s tím umí poradit, i když občas taky nadává (smích).

Když nejste na turné nebo ve studiu, věnuješ se kytaře? Hraješ si, cvičíš atp.?
Na kytaru doma hraju, to je jasný, ale spíš vždy za účelem, aby mě něco napadlo a do kapely jsem mohl přinést písničku.
Obrázek

Teď něco k tvorbě. Jak píšeš písně? Jaký je tvůj proces? Jak z prvotního nápadu vznikne finální song?
Když přijde nápad, snažím se ho doma udělat do co nejfinálnější podoby, tzn. s melodickou linkou zpěvu, refrénem a v co možná nejlepším aranžmá. Konec konců, takhle to chodí v Kabátu od začátku, nikdy bych nepřinesl do kapely jenom riff. Nápady si nahrávám průběžně, třeba i do telefonu. Dnešní technologie jsou na tohle super. Když písnička projde zkušebnou a klukům se líbí, tak se nahraje ve studiu. Neznamená to ale, že bude na CD, protože se může stát, že to Milan neotextuje. Když je nahraná ze studia, tak si to potom pouštím v autě, doma a ještě si to takzvaně produkuju. Samozřejmě, že ke každé písničce se vyjadřují ostatní členové kapely a velké slovo má samozřejmě producent desky, posledních dvacet let Milan Cimfe. Ale baví mě taky například dělat kytary do Milanových a Tomášových písniček. Každá písnička si takzvaně řekne, vše řešíme intuitivně, takže nezavrhuju vůbec nic (akustiky, efekty, banja…).

Jako kapela určitě hodně času trávíte na cestách, jak tento "proflákaný" čas v dodávce, v šatnách nebo po hotelech využíváš?
Když jsme na turné (kéž by tomu tak bylo v současné situaci), tak máme poměrně přesnej režim. V den koncertu máme dopoledne zvukovou zkoušku, po ní se buď setkáváme s fanoušky nebo s dětmi z dětských domovů, a před koncertem si na půl hodiny pospím na hotelu. A když je den volna, tak většinou včetně přejezdu máme autogramiádu, nebo se jede do rádia.
Umíš si představit, co bys dělal, čím by ses třeba živil, kdybys nebyl rockovým kytaristou? Nějaké tvé nevyužité talenty…
Tak doufám, že budu rockovým kytaristou do konce života (smích). Ale asi by mě bavilo dělat v rockovým rádiu.

A na závěr, co v poslední době rád posloucháš za muziku?
Líbí se mi poslední deska Rammstein, třeba písnička „Puppe“, to je black metal, jako za starejch časů (smích). No a nedávno jsem znovu objevil Alice Coopera, tak se teď těším na jeho novou desku, která má už brzo vyjít.

Odkazy:
Web: www.kabat.cz
Facebook: www.facebook.com/ota.vana.5

Za MUSICstage.cz se ptal Maťo Mišík
PROFIL AUTORA: Maťo Mišík
Hudebník a výtvarník. Starší syn zpěváka Vladimíra Mišíka. Jako kytaristu si ho můžete pamatovat z kapel Tata Bojs nebo Aneta Langerová. V současnosti je aktivní ve své domovské skupině Gingerhead. Jako výtvarník stojí za značným počtem CD obalů předních českých interpretů jako jsou Kabát, Wohnout, Kurtizány z 25 Avenue, UDG, Škwor, Žlutý pes, Aneta Langerová a další. Jeho vztah ke kytarám se odrazil také ve spolupráci s Kirkem Hammettem z Metallicy a jeho firmu na kytarové efekty KHDK nebo Salvation Audio, značkou světoznámého českého inženýra Antonína Salvy. Maťo je také autorem video seriálu Kytarová zbrojnice. Více na www.matomisik.cz.


Další rozhovory


Wohnout: Honza Homola

Povídání o kytarách, písních a věcech mezi tím.

Kytaristu, zpěváka a skladatele skupiny Wohnout, Honzu Homolu, jsem vyzpovídal, abych se dozvěděl, co stojí v pozadí jeho kytarového zvuku, zda je těžší psát texty či skládat muziku nebo něco o saunování před koncertem.


Honza „Ponorka“ Ponocný

Brát fakt vážně hudbu, ale ne to svoje brnkání.

Ještě teď si vzpomínám na energické koncerty česko-americké kapely Circus Praha, co v devadesátkách po sobě zanechala výraznou stopu na české klubové scéně. Honzu Ponocného, zakladatele této skupiny, jsem vždy vnímal jako velmi vkusného a sympatického muzikanta, kytaristu a skladatele. Ne náhodou ho můžeme vídat po boku takových jmen jako Meky Žbirka, Ivan Král, nebo jeho hudbu slyšet ve filmech Perfect Days či Revival. Po nedávné návštěvě jeho sólo koncertu Circus Ponorka jsme se s Honzou dohodli na společném rozhovoru, který jsme spáchali v jeho domácím studiu.


Daniel Salontay

Hudbou maluji, studio je mi plátnem, kytary paletou.

Slovenský kytarista, skladatel, zvukový malíř a experimentátor, zakládající člen skupiny Longital, která má na kontě již přes deset alb. Původně vystudoval matematiku, poté jazz v Americe, ale to vše opustil aby se vydal vlastní cestou hledání své vnitřní hudby a vlastního výrazu. Za zmínku stojí jeho spolupráce se zpěvákem Richardem Mullerem nebo skladatelem Jaro Filipem.

Odpovědět