Že má baskytarista Jiří „Jiřina“ Mašek kromě angažmá v doprovodné kapele zpěvačky Báry Basikové ještě několik dalších projektů a k tomu je vždy připraven na jakýkoliv záskok, jsem věděl. Netušil jsem ale, že počet kapel se kterými hraje, člověk téměř nespočítá na prstech obou rukou. Zajímalo by mě, jestli vůbec někdy spí...

Jirko, s kým momentálně hraješ? Vím o Báře Basikové, Flámu... a co dalšího?
Momentálně kromě toho, že občas jezdím s Bárou Basikovou, vystupuju s folkrockovou kapelou Flám, která kombinuje vlastní a převzatou tvorbu, dále pak i s Olympic revivalem. Na Olympicu jsem vyrostl, mám tu hudbu rád a revival je možnost, jak ty skladby hrát co nejvěrněji. Potom jsme si s partou z Flámu založili ještě Kamelot revival, ze stejného důvodu jako Olympic revival. Oba revivaly jsou pod záštitami leaderů originálů, tedy Petra Jandy a Romana Horkého. Dále se věnuji tradiční irské hudbě v seskupení Shannon, zde baskytara není obvyklým nástrojem a tak mám široké pole působnosti. Pak mám Dotohodu, což je nová pop-rocková formace složená z ostřílených muzikantů, postavená na vlastních skladbách. Mimo to ve volných chvílích působím v Malém tanečním orchestru Františka Kořínka, tradičním to bandu z Dolních Břežan a v seskupení Hudba na klíč primuse a mého velkého kamaráda Michala Žáry. No a pak zaskakuju tam, kde je to potřeba, teď jsem odehrál vystoupení s indie-pop kapelou Shiva, občas zaskočím u folkrockové skupiny Mangabej, ale chodím třeba hrát i do tanečních kurzů.

Jaké máš hudební vzdělání?
Jsem samouk, veškeré mé hudební vzdělání pramení jednak z dlouhodobého kopírování hudebních vzorů a také z nekonečného přehrávání stovek a možná i tisíců skladeb kapel, kterými jsem prošel. Držel jsem se nejprve toho, co pravil můj kamarád Jaroušek Horváth, že cvičit se má jen do osmnácti a doma, pak už se má jen hrát. Ale s tím se nedá vystačit do nekonečna a tak jsem téměř na prahu čtyřicítky začal docházet k Lukáši Čuntovi, který mě posunul o další kus dopředu.

Jak často cvičíš?
To je podle situace. Když je hodně hraní, tedy třikrát a více do týdne, tak necvičím. V ostatních případech se snažím mít basu v ruce alespoň obden. A mimo to nepodceňuju přípravu na zkoušky, natož pak na vystoupení, ať už se svými kapelami nebo záskoky. Cvičím jak stupnice, tak slapové techniky a to vždycky podle metronomu.

Na jaké hraješ baskytary, viděl jsem tě už s více značkami, jaký je mezi nimi rozdíl? Co používáš na jakou muziku?
V současné době střídám pouze Mexičana Fender Jazz Bass V model De luxe a hand made bezpražcovou basu od neznámého výrobce, kterou jsem zakoupil v bazaru v roce 1997. Kromě těchto dvou vlastním ještě bezpražec Hohner Headless, ale ta je spíš do zálohy a na zkoušky. Předtím jsem hodně hrál na Ibanezy, měl jsem SR 305 a 505. Tak 505ka byla skvělá na bigbít, třeba do Olympic revivalu, ta 305ka s javorovým krkem a měkčími strunami se zase víc hodila na písně Kamelotu, ale ve finále Fender se svými možnostmi zvládl nahradit obě. Navíc díky širší rozteči strun se na něj slapuje pohodlněji než na Ibanezy, které jsem pak už ani nevyužíval a raději je prodal, ať dělají radost dalším muzikantům. Pomalé písně a irská hudba si samozřejmě zaslouží bezpražec.

Co aparáty?
Co se aparátů týče, jsem minimalista, éru krabiček a divokých efektů mám za sebou, takže se moje výbava ustálila následovně. Na velké stage používám celolampový Rozdall Dual Bass Gun 150 od Rudolfa Rožďalovského, který mám už asi patnáct let, na standardní podiích a na kluby mi vyhovuje David Eden WTX 264, což je malá kočička s velkým zvukem. Když je někde hodně málo místa, pomůžu si in-earem vyvedeným z DI-boxu. A abych nezapomněl, box je zase Eden 4x10.

Používáš na baskytaru efekty, krabičky? Jestli ano, které a proč?
Krabičky jsem opustil dávno, vyzkoušel jsem různé chorusy, flangery a podobné věcičky. Jednou už jsem byl v obchodu, že si koupím něco na syntetické zvuky, které by se hodily do stylu, který jsem tehdy začínal hrát, ale nenašel jsem jedinou krabičku, která produkovala pro mě použitelný zvuk. Nakonec jsem skončil u kompresoru a ekvalizéru a i ty jsem nakonec zahodil. Podle mě když máš kvalitní nástroj i aparát, tak krabičky nepotřebuješ a když ho nemáš, tak to ničím nezachráníš.

Viděl jsem už pár basáků, kteří používají v klubech svůj vlastní DI-Box, máš zkušenost s podobnou vychytávkou?
Ano, vlastní DI-box si vozím už dlouho a teď jsem si po dobré zkušenosti se zesilovačem firmy David Edenem pořídil preamp od této značky, který má DI-box v sobě, a dá se říct, že jsem nadlouho skončil s hledáním ideálního zvuku. Zvukaři pošlu vymazlený signál, navíc preamp spojuje výhody parametrického ekvalizéru (který až tak nepotřebuju díky aktivní elektronice v base), má dostačující kompresor, enhancer a dává sound, který se mi líbí.

Co se týče baskytar Fender, máš určitě zkušenost jak s Jazz bass, tak Precision. Jaký je mezi nimi podle tebe rozdíl? A dá se na Jazz bass hrát opravdu jen jazz?
Precission Bass jsem měl kdysi dávno a nevyhovovala mi jeho malá zvuková variabilita, která je díky jednomu snímači i jeho podstatou. Hraju hodně stylů, tak jsem potřeboval pestřejší paletu zvuků. Při volbě na Jazz Bass se nedá sáhnout vedle a asi každý basák by jej měl mít v arzenálu, protože Jazz Bass se neztratí v žádném stylu, záleží už jen na volbě strun. Je pravdou, že nehraju na čtyřstrunný Jazz Bass, ale na pětku. On ten užší krk čtyřstrunky nemusí vyhovovat každému, v tomhle směru má alespoň pro mně Preclík navrch.

Jaké používáš kabely? Mám trochu dojem, že je spousta muzikantů podceňuje, přitom ale mívají na zvuk vliv. Souhlasíš?
U kabelů jsem měl vždycky problém s tím, že jak se při koncertech hodně pohybuju, co chvíli jsem si na kabelu stál a někam se kácel. A protože vliv kabelu na zvuk podle mě není u basy tak zásadní jako u kytar, opustil jsem značku Planet Waves a teď už používám na menší podia jedině kroucený kabel od Fendera, na větší pak vysílačku od Shure.

Jaké jsou tvoje ideální struny?
Struny na Fendera jsou potřeba tvrdší. Když jsem dal měkčí než 0.45, tak alespoň moje basa skoro přestala hrát, takže v tuhle chvíli mám steelky 0.45 od d'Addaria. A na bezpražec jsem před nedávnem vyzkoušel Warwick Ultra Light 0.35 (ony se už asi přestaly dělat) a hned jsem běžel vykoupit poslední kusy, když je tehdy vyprodávali. Na Ibanez SR 505 jsem kupoval Elixíry.

Všiml jsem si, že hraješ především prsty, používáš někdy trsátko? A jestli ano, tak jakou tloušťku?
Hrát jen prsty a ne trsátkem, to je jako by fotbalista kopal jenom jednou nohou. Takže ano, používám trsátka George Dennis Sharp, ale tloušťku si nepamatuju, jen vím, že jsou fialová.

Využíváš i jiné techniky, například slap?
Používám slap i tapping, ale jen omezeně anebo v písničkách, které např. na slapující base přímo stojí. Dřív jsem slap cpal, kam to jenom šlo, ale ono to těm písničkám ne vždy prospívalo, spíš naopak. Sólující či slapující basu už teď považuju za zajímavost, která když se objeví v každé písni, přestane být až tak zajímavá.

Co je podle tebe při hře na basu úplně nejdůležitější - co jsou faktory, které určují dobrého basového hráče?
Shrnul bych to takto: být ve správný čas na správném místě. Jako součást rytmiky buď tu první dobu trefíš, nebo netrefíš. A když ji netrefíš, je to slyšet (a hned se taky ví, kdo to byl). K tomu musíš ctít i harmonii, tak když tam budeš o tón vedle - je to taky slyšet. Zkrátka chyby na base jsou slyšet nejvíc. No a pak je třeba jezdit včas, hrát na kapelu, nedrat se za každou cenu dopředu a hrát podle bicích.

Za MUSICstage se ptal Jan Martinek