Jakub Antl

Odpovědět
Milan Janeček
Příspěvky: 20
Registrován: 21 říj 2014 19:15

Jakub Antl

Příspěvek od Milan Janeček »

Hrát to samé je nuda.
2. 1. 2018

Kuba je jedním z nejvytíženějších basistů na české scéně. Většina lidí si ho nejspíš vybaví v úspěšných Nightwork, ale na kontě má podstatně více zářezů než jen to. Hrál v doprovodné kapele Dana Landy na posledním halovém turné i na Velekoncertu. Hrál v doprovodné kapele Petera Aristona v době, kdy natočil duet s Mel C (Spice Girls). V poslední době hrál i s Adamem Mišíkem a v současnosti působí především s Pavlem Calltou, High Vibes, Fabienne a v dalších projektech, mimo jiné i s bývalými spoluhráči z Nightwork v podobně laděné kapele Brno Mars.
Obrázek
Nedávno jsem zaznamenal, že hraješ v nové kapele Fabienne. O co se jedná?
Tuhle kapelu jsme založili s mým kamarádem Vláďou Šrámkem z Hradce Králové. Studovali jsme spolu na konzervatoři a hrajeme spolu v kapele Terezy Kerndlové. Z její kapely s námi hraje i bubeník Tomáš Votava. A zpívá nám tam Zdenka Táborecká. Mohlo by to být fajn, ale ta kapela je zatím hodně v začátcích. Uvidíme, co z toho bude.

Proč se jmenujete Fabienne? To je umělecký pseudonym zpěvačky?
Na to bych řekl jen to, že to bylo vymyšleno v Hradci (smích). Ale je pravda, že to zní docela hezky.

Máte nějaké koncerty?
Zatím jsme měli jen jeden malý koncertík v Praze, kde jsme zjistili, že kapela funguje a je to super. Dosud tedy hrajeme jenom cover verze, což bylo i v plánu, že ze začátku budeme spíše coverová kapela. Ale chtěli bychom pomalu přejít na vlastní tvorbu.

Když mluvíš o coverových věcech, ty přeci už máš jednu coverovou kapelu, že?
To jsou Amusement Park. Je to trio společně s fantastickou zpěvačkou Kaiou Brown z kapely N.O.H.A. a Michalem Šupákem, výborným klávesistou, který dřív působil v Charlie Straight. Tahle kapela je dělaná vyloženě pro VIP akce a hrajeme covery. Ale hodně lidí nás přesvědčuje, abychom udělali něco vlastního. Tahle kapela je zvláštní ještě tím, že v ní hraju na kontrabas a kopák.

Jak to zvládáš dohromady?
Já hraju i na bicí, takže jsem zvyklý. I když na ty bicí hraju spíš amatérsky, ale docela často. Strašně mě to baví, a i když nic složitého nezahraju, tak takové ty základní rytmy dávám. Dokonce jsem si pořídil i taková ta cvičítka na doma a školy na virbl a snažím se to cvičit. Mám i kapelu, kde hraju na bicí. Je to Kostel na lodi a hrajeme v rámci bohoslužeb církve ICF Praha. Jsou to normálně moderní taneční písničky i s předtočenými základy a do toho i světla. Je to v takovém americkém stylu. Podobným způsobem fungují třeba kapely Hillsong United, Bethel Music nebo Hillson Young & Free, které i regulérně koncertují a vydávají desky.

Vezmi si, že všichni černí muzikanti, ze kterých my jsme tady podělaní, tak začínali v podobných církvích. Bryant Siono od Jennifer Lopez, Eric Smith od Rihanny. A třeba některé ty kostelní kapely, ty nejznámnější, tak ty jsou na úrovni třeba U2 a chodí na ně 30 nebo 40.000 lidí. A ještě další specifický styl tohoto je v Latinské Americe, kde je taky spousta moderních církví. Vychází z nich spousta vynikajících umělců jako Kirk Franklin nebo Frank Hammond nebo basista Sharay Reed. A pak ti kluci hrají s těmi největšími hvězdami. Třeba kompletní doprovodná kapela Justina Biebera je z kostela.
Obrázek
Ty v současné době hraješ i s Pavlem Calltou. Jaké to pro tebe je? Není to trochu návrat k Nightworku, tedy co se popularity týče?
Baví mě to a určitě jsem rád, třeba i za to, že jsem si po dlouhé době mohl zahrát na velkých festivalech a vůbec akce, kde chodí velké publikum. I když jsem vlastně hrál hodně akcí loni se Slzou.

Ale Slza byl spíš záskok, kdežto tady jsi členem kapely.
To je pravda. Ale taky je pravda, že se Slzou, když jsem u nich zaskakoval, tak jsem toho odehrál hodně, minimálně polovinu hraní. Jenda Cidlinský, který se Slzou normálně hraje, tak tehdy ještě hrál s Xindlem X a Radůzou a měl spoustu koncertů s nimi. Ale s Pavlem se mi hraje dobře. Musím říct, že Pavel je jeden z mála českých interpretů, kteří mě zaujali dřív, než jsem s nimi hrál. Přivedla mě na něj moje sestra, která mě na něj upozornila, když udělal svoji první věc, Song pro tebe. A mě se to opravdu líbilo. A říkal jsem si, že s tímhle člověkem bych si docela rád zahrál. A asi za tři měsíce mě kontaktoval kamarád, jestli bych k Pavlovi nešel hrát. Tehdy to ještě nedopadlo, ale tento rok jsem párkrát zaskočil a už jsem u něj zůstal. Ale ještě to samozřejmě střídám se spoustou dalších projektů.

Dá se to stíhat tolik věcí najednou?
Mám to takhle rád a líbí se mi to. Hrát pořád jenom jednu věc by mě omrzelo. Mám rád, když ve stejný den hraju odpoledne s Pavlem a večer si ještě jdu zahrát s Adamem Tvrdým jazz. Je to zajímavější a je to i přínosné pro muzikantský vývoj. Když se naučím dvacet nebo třicet písniček a ty potom točím osm let, tak je to nuda. Na jednu stranu je to fajn, že se na to můžeš trochu vykašlat a nemusíš nic dalšího dělat, ale na druhou stranu začneš stagnovat. Nové písničky tě vždycky posunou někam dál.

Když jsme u nových věcí, vy dáváte znovu dohromady Nightwork. Jen se to tentokrát jmenuje trochu jinak a je tam lehce pozměněná sestava, že?
Přesně tak. Jmenujeme se Brno Mars (smích). Všem nám tahle kapela chyběla a především Franta Soukup a Kuba Prachař si řekli, že by si zase zahráli. Myslím, že i Vojta Dyk by si rád zahrál, ale má tolik svých projektů, že nemá čas. Ale třeba k tomu někdy dojde. Teď to vypadá nadějně, Kuba Prachař se chopil i mikrofonu, Franta Soukup na klávesy, Ondra Sluka na bicí a ještě s námi hraje Honza Tulenko na druhou kytaru. A název jsme museli vymyslet jiný, protože to samozřejmě je něco jiného než Nightwork. Jsme zvědaví, zda a jak se nám to podaří protlačit. Vždycky když začínáš s nějakou kapelou, tak je to těžké, i když máme dobrou startovní čáru.

Budete mít nový materiál, nebo budete hrát i něco z Nightwork?
My jsme si říkali, že budeme hrát opravdu jen to, co nás baví. Kuba s Frantou už skládají nové písničky ve stylu Nightworku, takový ten funk pop ve stylu Jamiroquai řízlý českými punkáči. Ten styl, co se nám vždycky líbil. Je super, že celý vtip v té kapele zůstal, protože i předtím to byli Kuba a Franta, kteří to všechno vymýšleli. My jim s tím samozřejmě pomáhali, ale oni dva byli tím mozkem. Z Nightwork nejspíš nic hrát nebudeme, možná pár písniček z poslední desky, která se hodně povedla, ale tak nějak vyšuměla bez zájmu. Ale ty zásadní hity asi nebudeme hrát. Maximálně v nějakém náznaku někde, nebo v nějaké předělávce. Nevím.
Obrázek
Máš ještě nějaké projekty, které bychom měli zmínit?
Už dlouhou dobu hraju s InFlagranti a Pepou Vojtkem. Potom mám kapelu SoulSisters se zpěvačkou Luckou Zemanovou, na bicí hraje Ondra Sluka a Jakub Urban na klávesy. V repertoáru máme jazzové předělávky skladeb Stevieho Wondera. A teď mám docela zajímavý nový projekt, který se jmenuje High Vibes. To je projekt, který mi poslední dobou hodně přirostl k srdci a kde je skvělá parta muzikantů. V zásadě jde o to, že děláme koncerty pro školy v rámci boje proti šikaně. Je to zaštítěno Ministerstvem školství nebo Linkou bezpečí. Jsou to výchovné koncerty, ale vlastně jsou to regulérní koncerty v kultních domech a divadlech, s podiem, světelnou show i zvukem. A je to podobné jako na koncertech Slzy. Nakonec je z toho až davové šílenství. Hned při prvním koncertu nám při poslední písničce vběhlo asi dvěstě dětí na podium a začalo s námi nespoutaně pařit. Ve finále to vždycky vypadá stejně. Děti přijdou na koncert a myslí si, jaká to bude nuda, protože většina školních akcí je nudná, co si budeme povídat. A odchází s podepsanýma hlavama, rukama, kartičkama, kdybychom měli merchandising, tak prodáme tunu merche. Paří před podiem, včetně učitelek.

Co hrajete za muziku?
Hrajeme vlastní muziku, současný moderní pop, když to přirovnám k českým kapelám, tak ála Slza nebo Sebastian. Máme tam Jamala, skvělého černocha, který tančí a rapuje. Vystupoval třeba v Tvoje tvář má známý hlas. Je to v češtině a tematicky zaměřené pro děti a do toho programu, ale jsou to normální písničky, které by mohly jít do rádia. Což je vlastně to, na čem teď pracujeme. Chtěli bychom vydat CD a nějak to podpořit. Odezva na kapelu je obrovská a ty děti by chtěly nějaké CD nebo něco a my jsme prostě neměli čas něco udělat. Byli jsme rádi, že jsme dali dohromady ten program.

Kdo tam ještě hraje?
Celé to založil Marek Vicany, který zpívá a hraje na kytaru. Pak je tam Petr Šťastný na kytaru, který hrál třeba s Pavlem Calltou a hraje s Benem Cristovaem. Na bicí je tam Honza Čep, se kterým jsme měli kdysi dávno kapelu na konzervatoři. A výhledově by s námi měl hrát i Michal Šupák na klávesy. Teď se to ještě nepodařilo sladit, takže máme smyčky a podklady.
Obrázek
Jakým způsobem do toho koncertu zakomponujete to, že je to proti šikaně?
Především jsou to samotné písničky, které jsou textově zaměřeny tímhle směrem. Texty mají nějaký smysl, to se mi na tom líbí. Pak tam máme video, které jim pouštíme. A pak jsou mezi písničkami i krátká povídání k tématu, třeba i o tom, jak to měl Jamal na škole a podobně.

Pojďme se podívat na tvoje začátky. Jak ses dostal k muzice a k baskytaře?
K muzice jsem se dostal vlastně jako úplně malý. Začínal jsem klasicky na housle, což mě moc nebavilo. Zlom nastal ve chvíli, kdy jsem přišel do takové dětské kapelky, kde jsem vrzal na ty housle. Vedla to jedna slečna, která měla mezi muzikanty kamarády, a jeden z nich se na nás přišel jednou podívat a řekl nám, že bychom měli mít i basu a kytaru. Na další zkoušku nám přinesl takovou starou baskytaru a začala na to hrát jedna spoluhráčka. No a na další zkoušce jsem si ten nástroj vyzkoušel taky, protože se mi strašně líbil, a už jsem se ho nepustil. Strašně jsem se do toho nástroje zažral a začal jsem poslouchat různou muziku a stahovat si basové linky. Pak přišly garážové kapely a dokonce jsem i nějaké koncerty organizoval. Spolupracovali jsme s kapelou Jižní pionýři, kteří se později přejmenovali na Pio Squad. Později získali i Anděla v žánrových cenách.

Měl jsi tehdy nějakého učitele na basu?
Vůbec. Ze začátku jsem byl samouk a jenom jsem se učil poslechem. Až když jsem byl na střední škole, tak jsem se rozhodl, že bych se chtěl živit muzikou. Našel jsem si učitele v Praze, Martina Štece, tehdejšího basistu Vltavy, a začal jsem k němu dojíždět. Pak jsem zjistil, že jediná škola, kde se vyučuje baskytara je Ježkova konzervatoř a Martin mě na ni asi za rok a půl připravil. Tam jsem nejdřív chodil k profesoru Horovi a pak jsem přešel k Milanovi Plechatému. A ve druháku jsem si přibral ještě kontrabas u Petra Kořínka a to mi hodně pomohlo. A jak šel čas, cvičil jsem na baskytaru čím dál méně a po absolutoriu jsem vlastně na baskytaru už nikdy necvičil, jen na kontrabas. Když jsem pak byl na jazzové VOŠ, tak už jsem se soustředil na kontrabas.

Takže máš dnes ještě čas i cvičit a posunovat se dál?
Byly doby, kdy jsem si nedokázal představit, že bych necvičil. Nechápal jsem lidi, kteří mi říkali, že už necvičí a že už jen hrají. A poslední dobou už to mám stejně (smích). Ale mně to cvičení nahrazuje to, když se musím naučit třeba nový repertoár. Ohledně cvičení a přístupu mi hodně pomohla VOŠ, Jaromír Honzák, Libor Dorůžka, Milan Svoboda a další. Ukázali mi jiný pohled na muziku a jiný způsob cvičení. Místo technických věcí už se spíš zabývám muzikou obecně, co kam hrát a podobně. Dodneška cvičím třeba blues, protože tam je všechno. Nebo jazzové standardy, aby se člověk naučil využívat ten materiál, který v muzice má. A pak je ještě druhá věc, v současné době docela dost učím a jak učím, tak si také spoustu věcí ujasním. Ale tím, že dělám kolem muziky spoustu věcí, jak hraní, tak učení, tak práce ve studiu, ať už nahrávání nebo produkční práce, všechno mě nějakým způsobem posouvá dál. Navíc mám takové malé studio, kde natáčím a věnuju se produkční činnosti a skládám písničky.
Obrázek
Jaké používáš nástroje?
Už v nich pomalu přestávám mít přehled (smích). Zhruba před rokem jsem si pořídil pětistrunného Lakland Joe Osborne 44-60 americké výroby s palisandrovým hmatníkem, výborná baskytara, která se skvěle prosadí v kapele. Pak mám Sadowsky Modern NYC se dvěma humbuckery, na to teď tolik nehraju, protože mě spíš baví klasický fenderovský zvuk Precisionu a Jazzu. Ten moderní zvuk tolik nemusím, ale občas se hodí. Je taková všestranná a funguje za všech podmínek, takže jsem ji použil třeba u Dana Landy, s jazzovými kapelami nebo s orchestrem. Mám Carvin SB5000, to je moderní kytara s jazzbass zvukem. Tu jsem si pořídil kvůli Bryantu Sionovi, basistovi Jennifer Lopez, kterého mám rád a chtěl jsem jeho zvuk. Pak mám bezpražec Carvin LB75, má single snímače a průchozí krk a strašně dobře to hraje. A nakonec mám čtyřstrunný Precision od japonské firmy Bacchus, která vyrábí od levných kusů až po high endové nástroje a tohle je jeden z nich. U téhle baskytary jsem si vyměnil snímač a místo originálu tam mám Aguilar AG 4P-60. To by byly baskytary. Vedle toho mám klasický kontrabas a nedávno jsem si konečně pořídil elektrický kontrabas NS Design, na který hraje i Tony Levin.

Co aparát?
Před pár lety jsem přešel na aparát Aguilar a od nich mám všechno, co potřebuju. Muzikanti to mají obecně tak, že neustále řeší vybavení, jiný zvuk, jinou basu, efekt, aparát, od té doby, co mám Aguilar, tak aparát neřeším. Jediné o čem přemýšlím, je to, co bych od nich mohl mít jiného a jakou jinou kombinaci reproduktorů bych si pořídil. Když to vezmu konkrétně, tak mám zesilovače DB751 a ToneHammer 500 a k nim dvojici kabinetů DB212 a dvojici SL112 a různě to střídám podle potřeby. Super je, že funguje každý s každým, takže si opravdu můžu zvolit i konkrétní zvuk, který na danou akci potřebuji.

Jaké používáš struny?
To je druhá věc, kterou jsem vychytal. Mám docela agresivní pot a žádné struny mi moc dlouho nevydržely. Od té doby, co jsem objevil Elixir, tak nepřemýšlím o strunách. Používám od nich klasickou sadu .045 - .105, nebo .135.
Obrázek
Co máš za efekty?
Těch mám docela dost, i když si občas říkám, že bych je vlastně nepotřeboval (smích). Zjistil jsem, že dobře fungují nakopávadla jako overdrive AGRO od Aguilaru. Trochu zničí zvuk a on pak v kapele funguje lépe. Mám tam nějaký oktáver, envelope filter, konečně jsem si koupil i delay. Mám AB box, abych mohl zapojit víc nástrojů. Mám nový bezdrát. Mám DI Box a preamp ToneHammer od Aguilaru, to používám skoro všude. Prakticky mám teď dva pedalboardy. V jednom mám AB přepínač Electro Harmonix E Nano Switchblade, ladičku Korg Pitchblack a dva preampy – E.W.S. Tri-Logic Bass Preamp II a Aguilar ToneHammer. V druhém mám vysílačku s ladičkou Shure GLXD16E. Dále Palmer Trinity Instrument Selector, což je tříkanálový přepínač, do kterého lze zapojit tři nástroje a mezi nimi přepínat. Pak Xotic RC Booster, Aguilar AGRO overdrive, basový preamp Xotic BB, oktáver MXR Bass Octave Deluxe, MXR Bass Fuzz Deluxe, MXR Bass Envelope Filter a nakonec delay MXR Carbon Copy. A ještě mám ladičku TC Electronic Polytune.
Odkazy:
Facebook: www.facebook.com/profile.php?id=100015664033080

Za MUSICstage.cz se ptal Milan Janeček
PROFIL AUTORA: Milan Janeček
Jako syn profesorů na konzervatoři měl k hudbě blízko odmalička. Na ZUŠ studoval osm let hru na violoncello a dva roky hrál na baskytaru v tanečním orchestru ZUŠ. V rodné Kroměříži hrál především v kapelách Greengrass a Nšoči. Po přesídlení do Prahy v roce 2004 hrál postupně v kapelách nebo s umělci ED, My2Baby (Monika Agrebi + Tanja), Oncemore, Lenya, Petr Poláček, Vlasta Horváth nebo Věra Martinová.


Další rozhovory


Jiří Mašek

Cvičit se má jen do osmnácti a doma. Pak se už má jen hrát.

Že má baskytarista Jiří „Jiřina“ Mašek kromě angažmá v doprovodné kapele zpěvačky Báry Basikové ještě několik dalších projektů a k tomu je vždy připraven na jakýkoliv záskok, jsem věděl. Netušil jsem ale, že počet kapel se kterými hraje, člověk téměř nespočítá na prstech obou rukou. Zajímalo by mě, jestli vůbec někdy spí...


Vašek Vávra

Pozice nájemného hráče mi vyhovuje.

Současný baskytarista Support Lesbiens toho za posledních patnáct let, kdy lze na hudebním poli registrovat jeho jméno, stihl více než dost. Hraje v kapelách Blues Session a Private Earthquake, dlouhodobě hostuje s Annou K., zahrál si s progresivními T4 i alternativnějšími November 2nd. Objevil se v projektu Filipa Benešovského The Wall a v poslední době hrál i s písničkářkou Lenny.


Neil Jason

Chodit včas a připraven.

Jméno basisty, který je protagonistou dnešního rozhovoru, najdete na stovkách desek od Brecker Brothers, přes Cindy Lauper, Lennona, McCartneyho, Cher, Mika Oldfielda, Hall & Oates, Arta Garfunkela, Billyho Joela a dalších. Pyšní se spoluprací s Michaelem Jacksonem. A do Prahy zavítal coby člen kapely Bryana Ferryho, s nímž hraje již od počátku 80. let. Dá se říct, že je to typický session hráč, nenápadný svým vystupováním, ale dokonalý, když přijde na vymýšlení vkusných a originálních basových linek, ale především když přijde na groove.

Odpovědět