Když se před dvěma lety na tuzemskou scénu vrátila našlapaná čtveřice Gaia Mesiah, nechyběl v jejích řadách ani australský baskytarista Josh Stewart, který s kapelou hraje téměř celou dobu její působnosti. V našem rozhovoru jsme probrali nejen pozadí vzniku, rozpadu a obnovení Gaia Mesiah, ale i jeho hudební začátku a samozřejmě i momentální vybavení. V současné době kapela vydává novou desku Excellent Mistake, kterému předchází singl Království a Joshe s holkami můžata vidět na klubovém turné.

První otázka ani nemůže být jiná. Jak se stalo, že chlápek z Austrálie začal hrát s dívčí kapelou z Prahy?
Když tady byl poprvé v roce 1999 s australskou kapelou Simoriah, potkal jsem Katku a Mishu, kytaristku a bubenici, ve zkušebně v Dejvicích. Holky tam zkoušely s kapelou Panika a my měli ve vedlejší zkušebně zkoušku před naším koncertem s Metallicou. Slyšel jsem z vedlejší zkušebny nějaké písničky Rage Against the Machine a protože je mám rád, šel jsem se tam podívat. Našel jsem tam tyhle dvě holky. My si právě dali pauzu, tak jsem se představil holkám a zeptal se jich, protože jim chyběl basák, zda si s nimi mohu písničky Rage Against zajamovat. A tehdy to začalo.

Ale ty si s nimi začal hrát až v roce 2001, ne?
Hledaly basačku, ale nemohly dlouho žádnou najít. Pak jednu našly, ale ta jim týden před prvním koncertem dala vale. Ten koncert byl ve Futuru. Holky sice chtěly dívčí kapelu, ale protože jsem pořád byl dobrý kamarád s Mishou, tak mi zavolala, zda bych jim nevypomohl. Já jsem souhlasil a pak pokračoval. Měli jsme spolu úžasnou energii. A pak jsem s nimi hrál vlastně celé první období, mimo krátké periody, kdy s nimi hrál Michael Krásný, někdy v roce 2004 nebo 2005.

Kolem Gaia Mesiah bylo během předchozího období docela haló. Proč si myslíš, že to bylo? Na mě jste působili jako undergroundová kapela, která ale hrála na největších festivalových pódiích.
Bylo to docela zajímavé. Podle mě šlo především o energii, kterou jsme měli na koncertech i ve zkušebně. To byl hlavní důvod, proč si kapela vybudovala jméno. Myslím, že Marku jako frontwoman stojí za to vidět. Krásná blonďatá holka, která na pódiu předvádí atletické výkony a je schopna i deathového řevu. Takže bych řekl, že první důvod je energie. A pak, i když jsme byli undergroundová kapela, hned od začátku jsme bavili mladé i starší publikum. To bylo takové zvláštní. A myslím, že určitý vliv na to měl i fakt, že kapela je složena převážně z žen. Ale nemyslím, že by to byl hlavní důvod, že by lidé na kapelu chodili jen kvůli tomu, že je v kapele několik žen.

Možná je spíš překvapivé, že tak tvrdá kapela je složena hlavně z žen. Nebývá to právě obvyklé.
Cítili jsme to jako rock’n’rollovou kapelu. Přestože máme každý jiný hudební vkus, shodneme se na kapelách jako Rage Against the Machine nebo System of a Down. A já to také nikdy nebral, jako že hraju v kapele s ženami. Hraju se skvělými muzikanty, se kterými máme společnou energii. To si myslím, že v rockovém světě není tak neobvyklé. Nevím, proč je tak málo žen v rocku. Ne že by tam nebyly, ale ten poměr mezi ženami a muži je výraznější ve prospěch mužů, než je to v jiných žánrech. Ale holky z kapely mají vizi a mají v sobě rock’n’roll.

Když se podíváš zpátky, myslíš, že jste mohli něco udělat jinak? Protože tehdy jste se rozpadli a nerozešli jste se právě v dobrém.
Byl to opravdu těžký rozchod, ale nemyslím si, že jsme mohli něco udělat jinak. Lidé, kteří byli v kapele a pomohli jí vybudovat jméno, také byli příčinou, že se kapela rozpadla. Byl tam věkový rozdíl, rozdíl ve zkušenostech. Vím, že Marka několikrát říkala, že začala s kapelou hrát poprvé ve svých sedmnácti a nikdy vlastně zpěvačkou být nechtěla. Dělala atletiku a potkala se s Mishou, která dělala za barem kousek od tělocvičny. Daly se do řeči a Misha Marce řekla, že má zajímavý hlas a jestli taky zpívá. Marka řekla, že občas. Domluvily se na zkoušce a tam si to sedlo.

Ale pak, když jsme se rozjeli, měli jsme jet do Londýna odehrát několik vystoupení pro vydavatelství. A myslím, že v tu chvíli začala Marka přemýšlet, zda je to opravdu to, co by chtěla dělat. A to v kapele začalo vytvářet tlak. Polovina kapely, já a Misha, jsme do toho chtěli jít. Já například hrál profesionálně od svých 16. Byl to také sen Mishy a myslím, že částečně i Katky. V té době to bylo poprvé, kdy jsme byli opravdu v laufu a měli jsme možnost začít koncertovat za hranicemi a nebýt pouze českou kapelou. A v té chvíli začali, podle mě, všichni přemýšlet, zda opravdu chtějí dělat hudbu a chtějí hrát za hranicemi České republiky. Tohle byl asi poslední hřebíček do rakve, i když v tom bylo víc věcí. Rozhodně si ale nemyslím, že jsme mohli něco udělat jinak. Tak to prostě bylo.

Když jsme se dali zpátky dohromady, tak jsme vyřešili všechny osobní problémy a jsme šťastní, že hrajeme tam, kde hrajeme a nemáme žádné plány hrát v zahraničí. I když kdo ví, co se stane. Jsme rádi, že spolu hrajeme a že hrajeme hudbu, kterou milujeme. Každý z nás si našel své místo a jsme rádi za to, co děláme právě teď, než abychom plánovali, co bychom všechno mohli dokázat.

Když se Katka a Misha rozhodly pokračovat s kapelou, ty jsi odmítl. Proč?
Měl jsem pocit, že beze všech čtyř členů kapely to nebude ono. Bude tam chybět chemie a bude tam chybět energie. Marka je nedílnou součástí té energie a je to také tvář kapely. Myslím, že zpočátku to pro nás pro všechny byl šok, protože v plánu bylo odehrát poslední léto. Ale energie i propojení v kapele bylo zničené a nejspíš by to nefungovalo. Já jsem ještě tak týden potom byl připraven pokračovat, ale to byla spíš setrvačnost, že jsem byl připraven odehrát ty letní koncerty. Ale pak jsem si uvědomil, že u toho nechci být. Ať bychom pokračovali jako tříčlenná kapela nebo s jiným zpěvákem. Za sebe bych považoval za ostudu pokračovat pod stejným jménem, protože jsme si vybudovali nějaké renomé. Chtěl jsem, aby se zachovala integrita. V té době mě ani nenapadlo, že bychom se dali dohromady znovu. Víš, holky to zkusily a nevidím nic špatného na tom, že pokračovaly. Ale pro mě to prostě nebyla ta samá kapela.

Slyšel jsi tu další sestavu?
Slyšel jsem pár věcí. Já tehdy holkám navrhoval, abychom udělali něco úplně jiného. Přejmenovat se, udělat nový materiál a možná hrát pár starších písniček. Něco jako udělali Audioslave, kteří hráli i pár písniček Rage Against the Machine, ale byla to jiná kapela.

Co si vlastně hudebně dělal v mezičase?
Moc toho nebylo. Vrátil jsem se zpátky do Austrálie a spojil se s jedním kamarádem, se kterým jsme hrávali ještě coby teenageři. Začali jsme spolu skládat a produkovat. Chtěli jsme založit kapelu, ale po nějaké době jsem si uvědomil, že si potřebuji od muziky odpočinout. Vyčistit si hlavu. V téhle kapele jsem hrál na kytaru. Dali jsme dohromady materiál a nakonec i vydali desku. Pro nás oba to bylo něco, na co jsme byli pyšní, ale také jsme si oba uvědomili, že kapela s mezinárodním úspěchem, kterou jsme plánovali, není úplně to, co jsme si doopravdy přáli.

Já jsem pak přestal na několik let úplně hrát. Prodal jsem veškeré svoje vybavení a myslel si, že je po všem, že budu v životě prostě dělat něco jiného. Jediné, co jsem si nechal, byla jedna akustika, kteoru mám už přes dvacet let. Pak jsem začal zase trochu cvičit na klasickou kytaru. Docela mě to zase chytlo a na konci roku 2015 jsem si zase koupil basu a uvědomil si, že mi strašně chyběla, že ten nástroj miluju a že vlastně nejsem kytarista, ale basák.

A v roce 2016 jste se dali zase dohromady s Gaiou.
To se tak někdy stává. Pár měsíců poté mi holky zavolaly, zda bych byl ochoten přijet do Čech a udělat jednorázové reunion turné.

Co je tentokrát jiné? Jak jste se posunuli jako lidé a jako muzikanti?
Jsme trochu starší, trochu dospělejší, možná i trochu moudřejší (smích). Osobní vztahy v kapele jsou daleko upřímnější a otevřenější. Třeba Misha je prudká a vášnivá a Marka, když jsme byli mladší, tak se s tím neuměla popasovat. Misha se od té doby trochu zklidnila a Marka je naopak silnější, takže je jejich vztah daleko pohodovější. Katka a Marka teď mají děti, což také ovlivňovalo jejich tehdejší rozhodnutí nevydávat se do zahraničí.

Takže teď už se do zahraničí můžete vydat?
Teď můžeme cokoliv (smích). Ve všem, co teď děláme, je daleko víc svobody. Jsme daleko otevřenější a jsme si v kapele blíž, než jsme byli kdykoli dřív.

Takže spolu trávíte čas i mimo zkušebnu?
Jasně. Když jsem se loni natrvalo přistěhoval, několik měsíců jsem bydlel u Marky v jedné vesnici. To bylo hodně fajn. Byl jsem se podívat za Katkou, která zase žije v jižních Čechách. S Mishou trávíme hodně času hraním. Myslím, že v kapele je teď opravdové přátelství a cítíme se jako jedna rodina. Když se vrátím k jedné předchozí otázce, teď jsem si jistý, že bez těchto čtyř členů by ta kapela prostě nefungovala. Je mezi námi taková rodinná chemie.

V současné době máte před vydáním alba Excellent Mistake, které vyjde 1. února. Jaké to album bude?
Pravděpodobně je hodně podobné našemu prvnímu albu Ocean. Myslím, že je to naše nejlepší album. Je dospělejší, precizněji udělané. Je hodně stylově barevné. Jedna pecka zní trochu do blues, další do country, další je tvrdý metalový nářez, ale všechno je to Gaia a všechno tam dává smysl. Přinášíme tam různé vlivy a také jsme všichni na tohle album přispěli. Všichni jsme napsali nějaký text, přišli s melodií, s nápadem pro kytaru, basu nebo bicí. Na prvním albu to byla práce především Katky a Mishy a my s Markou jsme dodali jen náš vlastní feel. Teď je to práce všech.

Teď mě napadlo, když jsi jediný z anglicky mluvící země, kontroluješ a opravuješ texty?
(Smích) Máme takový interní vtip, že jsem jediný z anglicky mluvící země, ale zase Australan. A náš jazyk je úplně něco jiného. Když jsem se k holkám tehdy přidal, tak už mluvily velice dobře anglicky. Texty zhruba kontroluju, ale nesnažím se opravovat úplně všechny chyby. Myslím, že je fajn, když věci nejsou úplně dokonalé. Angličtina je v tomhle docela flexibilní.

Jak budete desku propagovat a co máte dalšího v plánu?

Pojedeme klubové turné, které začíná 7. února a objedeme větší část České republiky. Turné skončí někdy na konci března. Před pár dny jsme natočili klip. Na téhle desce bude pár písniček v češtině a ten videoklip bude právě na jendu z nich, Království. Singl vydáme asi týden před vydáním alba. A v létě objedeme spoustu festivalů. A vedle toho to budou standardní věci, rozhovory, tiskové zprávy a podobně. A sociální média. To je zajímavá věc. V době, kdy jsme v roce 2007 skončili, tak sociální média nikdo neřešil. Jediné, co fungovalo, byl myspace. Věci se teď dělají úplně jinak a propagace funguje jiným způsobem. Musíme se naučit, jak teď věci fungují.

Ty jsi mi říkal ale i o nějakém speciálním koncertu poslední den v lednu.
Ano, děláme speciální koncert k vydání desky. Bude to spíš poslech nového alba, takže jsme pozvali spoustu novinářů, ale budou tam i fanoušci. A koncert bude vypadat jinak než potom náš setlist na turné.

Budete hrát všechny skladby z nového alba?
Budeme hrát většinu, ale pár skladeb nezahrajeme. Hodně se řídíme tím, jaký mají písničky pocit v živém provedení. Skladby se také překvapivě vyvíjejí. Mění se jejich energie a některé skladby, které byly původně nejoblíbenější, tak se nám teď už tolik nelíbí. Takže zahrajeme pár nových věcí a pak se lidí zeptáme, co by chtěli zahrát ze starších věcí a to zahrajeme. A pak bude poslech nového alba a lidé si ho tam budou moci i koupit. Tam bude první možnost si album koupit. Ale bavíme se o tom, že bychom mohli udělat turné, kde bychom hráli celou první desku, od začátku do konce, písničku po písničce. Ale tento rok bude ve znamení novinky a pak se uvidí.

Pojďme se trochu vrátit v čas. Kdy jsi začal s hudbou a proč?
Začal jsem hrát na kytaru v šesti letech. Mám dvě starší sestry a musel jsem dělat všechno, co dělaly ony. Jedna dělala balet a druhá hrála na klasickou kytaru. Vyzkoušel jsem obojí (smích). Ale balet mě po roce přestal bavit. Byl jsem jediný kluk ve třídě a cítil jsem se tam strašně. Dnes by nebylo nic lepšího (smích). Takže jsem se vydal jiným směrem a místo toho, abychom měl štíhlé atletické tělo baleťáka, mám tohle nezdravé tělo rockera (smích). Na klasickou kytaru jsem hrál až asi do 11 nebo 12. Cvičil jsem 3 až 4 hodiny denně a prý jsem byl docela dobrý, ale to si nepamatuju (smích). Pak mě to přestalo bavit, chtěl jsem jezdit na kole a hrát s kamarády fotbal.

Pak přišel grunge, to mi bylo asi 15, a zase bylo in hrát na kytaru. Mně to i docela chybělo, ale zajímal jsem se i o zvukařinu a nebyl jsem si jistý, zda bych měl hrát. Ve škole ale začal každý hrát na kytaru, tak jsem chtěl hrát s nimi. Nejdřív jsem chtěl hrát na bicí, ale to mi máma zatrhla. A tak jsem se obrátil k baskytaře. Měl jsem dva kamarády, kteří na ni hráli, a to mě bavilo. Vzal jsem svoji starou akustickou kytaru a vytrhal z ní všechny pražce, protože se mi líbil bezpražec. Od kamaráda jsem dostal staré basové struny. Vyrobil jsem si nový nultý pražec. Byl to strašný nástroj, ale mě bavilo na to hrát a učit se písničky. Pak mě jednou viděla máma, jak se na to mořím, a dala mi 150 dolarů, abych si koupil opravdovou basu. Šel jsem do bazaru a koupil si malou basu s krátkou menzurou a tím to pro mě začalo.

Začal jsem zase cvičit každou volnou minutu. V Austrálii je velká hudební komunita. A všechno je to promíchané, rock, pop, funk, hip-hop, latino. Je tam spousta vynikajících hráčů, kteří spolu rádi hrají. Když mi bylo 15 nebo 16, hrál jsem se světovými muzikanty, kterým bylo kolem 50 a 60. Měl jsem možnost hrát opravdu hodně. Každý den jsme hráli u někoho jiného doma. Třeba jsem přišel na jam a tam už byl metalový kytarista, někdo na konga a někdo na saxofon a jazzový bubeník. A snažili jsme se, abychom spolu něco zplodili. Tenhle způsob mě naučil hodně o feelu, porozumění a týmové práci. A vkus. A také jsem si vyvinul vlastní styl.

Měl jsi nějakého učitele?
Když jsem se učil na klasiku, tak jsem měl učitele. A potom, když jsem začal na basu, tak jsem chodil k chlapíkovi z kapely The Angels, což je známá australská kapela. Jenže to byl kytarista, takže mi po pár lekcích řekl, že mi sice může ukázat věci na basu, ale že není basák. Ale že má kamarád, který bydlí nedaleko a to že je skvělý basista a ten by mě mohl učit. Jmenoval se Bill Jacobi a hrál s několika ikonickými australskými kapelami. Když jsme se na začátku bavili, co bych chtěl, aby mě učil, poprosil jsem ho, aby neřešil teorii a podobné věci, ale aby mě naučil, jak dělat linky, jak cítit basu. A on udělat to nejlepší, co mohl. Prostě jen hrál a já sledoval, co a jak hraje a z toho jsem se učil. Měl velic eeklektický vkus, a dokázal skvěle hrát všechno od rocku po jazz. Představil mi třeba muziku Milese Davise a dalších. Učil mě zhruba rok a pak mi řekl, že už mě nemá moc co naučit a jediné, co potřebuji, je získat zkušenosti a pracovat na vlastním stylu.

Cvičíš ještě?
Stále ještě cvičím i na kytaru, což je ideální pro procvičování všech prstů. Snažím se cvičit každý den a minimálně dvě hodiny věnovat base. Rád bych řekl, že sedm dní v týdnu, ale asi to vychází spíš na šest (smích). Snažím se hledat výzvu a zkoušet nové věci. K tomu patří i poslech nových věcí. A i když to v Gaie nevyužiju, tak rád cvičím slap, tapping, akordy a podobně. V Gaie mám pocit, že to co je jednoduché, funguje nejlépe a tak se ani nesnažím o jiný přístup. Rád používám efekty a experimentuju s nimi. Takže své cvičení rozděluji na cvičení prstů, stupnic a podobně. A pak si začnu hrát s efekty a prostě jen blbnu (smích). Nebo si brnkám nějaký groove a snažím se ho vylepšovat. Třeba 40 nebo 50 minut. Takže své cvičení rozděluji na technickou část a potom feelingovou část.

Pojďme se podávat na tvé vybavení. Začal si hrát na baskytary Sandberg. Proč? Co tě na nich baví?
Vlastně jsem se rozhodoval mezi svými oblíbenými baskytarami, což je Precision a Music Man. Když jsem začal znovu hrát na basu, tak jsem se začal rozhlížet po baskytarách a ze všeho nejdřív jsem si pořídil Music Man. Na něm je něco, co mě strašně baví. A také jsem sledoval, zda se někde neobjeví nějaký starší Precision, ale bohužel se nic neobjevilo. A pak mi kamarád doporučil, abych si vyzkoušel Sandbergy. A první, co se mi dostalo do ruky, byl model, na který hraju teď. Je to signature Idy Nielsen. Tělo má jako Precision, ale je osazená jazz snímačem u krku a humbuckerem u kobylky. Jak jsem si na ni zahrál, tak mě dostala. Je to jediný aktiv, krom Music Mana, který mě baví. Jinak preferuji pasivní basy se snímači Hot.

Ještě jsem si pořídil i jazz bass Roscoe, což je americká značka, se snímači a elektronikou Aguilar. Ta byla taky skvělá. Obě jsem si vzal sebou do Prahy, a když jsme začali hrát s Gaiou, rychle jsem zjistil, že Sandberg je ta baskytara, která v kapele funguje nejlépe. Má v sobě něco z Music Mana, ale dokážu si tam nakroutit i Precision nebo Jazz tón.

Oslovil jsem potom přímo Sandberg a domluvil se s nimi na spolupráci. Dokonce nemusím hrát exkluzivně na jejich nástroje. Objednal jsem si od nich další dva nástroje, jeden je opět signature Idy Nielsen, ale pětistrunný. A druhý je custom kousek, opět pětistrunný, na který natáhnu struny od E po C, takže nebudu mít spodní H, ale horní C. Na to asi nebudu hrát naživo, ale mám to na hraní na doma (smích).

Aparát používáš Markbass CASA s boxem Markbass Classic 108 CASA. Obojí se signature série Michaela League ze Snarky Puppy. Proč sis vybral tenhle aparát?
Když jsem hledal nový aparát, měl jsem takové tři základní požadavky. Mám rád vintage aparáty – vzhled i zvuk, který je průrazný a perfektní pro rock’n’roll. Ale nechtěl jsem zase používat lampy, protože jsou náročné na údržbu a jsou s nimi jen starosti. Mám taky rád 8x10“ aparáty. 10“ reproduktory mi sedí nejvíc. A 8x10“ je nejlepší. 2x10“ nebo 4x10“ prostě není dost. Navíc mám rád aparáty Markbass, protože už jsem předtím něco měl.

Pak jsem se dozvěděl o tomhle aparátu, tak jsem ho chtěl vyzkoušet. A když jsem se poprvé zapojil, bylo to prostě neuvěřitelné. Byl to přesně ten zvuk, který jsem hledal. Je o dost jiný, než ostatní věci od Markbass a vlastně v mnoha směrech připomíná lampové aparáty. Miluju ten zvuk, který z toho jde. Nevím, jestli je to jen v mojí hlavě, nebo tak doopravdy hraje, ale mám pocit, jako by ve zvuku byla taková ta klasická lampová komprese starých lampových aparátů. A třetí nejdůležitější věc je hmotnost. Můj starý aparát vážil dohromady 120 kilo. A tenhle aparát váží dohromady nějakých 46 kilo. To je poloviční hmotnost. A má stejně silný a tučný zvuk, který miluju.

Jako basista v téhle kapele musíš používat spoustu efektů. Co u tebe v pedalboardu najdeme?
Když to vezmu popřádku, tak první je ladička Korg Pitchblack. Další je Sadowsky preamp, který má DI výstup, ze kterého posílám čistý zvuk do PA. Další je EBS OctaBass, který používám už strašně dlouho. Pak jde signál do Digitech Bass Whammy, ten nový typ. Mám rád whammy a tenhle konkrétně skvěle zní a výborně trackuje. Další v řadě je wah pedál Dunlop Cry Baby Mini. Vyzkoušel jsem spoustu wah pedálů, dlouho jsem používal ten od EBS, ale tenhle nový od Dunlop je přesně to, co jsem hledal. Je bez spínání, takže ve chvíli, kdy ho sešlápnu, tak je zapnutý a když sundám nohu tak se vypne. Má lehký delay, ale to mi vyhovuje. Pak je T.C. Electronic Spectracomp, kde mám nastavenou jemnou kompresi, která srovnává oba předchozí efekty. Potom mám Darkglass Duality Fuzz, který používám dohromady s distortionem. Všude tam, kde je potřeba dodat větší objem zvuku, třeba pod kytarové sólo. Pak je zkreslení, což je Darkglass Micro Tubes B3K, tenhle efekt miluju. Dále je T.C. Electronic Corona chorus a T.C. Electronic Flashback delay. To je víceméně všechno.

Nejdůležitější efekty jsou oktáver, whammy a distortion. Ty používám nejčastěji a pravidelně, ten zbytek je proměnlivý. A nejoblíbenější efekty, bez kterých neudělám ani krok jsou Sadowsky preamp a Darkglass distortion. Signál pak posílám do DI boxu Radial Stage Bug. Takže do PA posílám tři signály: čistý ze Sadowsky preampu, zkreslený z DI boxi Radial a pak mám ještě mikrofon před kabinetem.

Jaké používáš struny?
V současné době používám D’Addario Balanced Tension Nickel (.045, .060, .080 .107). Dlouho jsem laboroval s tloušťkami: .095 pro mě bylo na E struně málo, protože hodně zabírám a byla pro mě moc volná, naopak .065 a .085 pro mě byly zase na D a A moc tvrdé a také se mi nehrálo pohodlně. Tohle je ideální sada.
Odkazy:
Web: www.gaiamesiah.com
Facebook: www.facebook.com/endojam79, www.facebook.com/gaiamesiah/

Za MUSICstage.cz se ptal Milan Janeček