Ben Poole, 25letý kytarista z anglického Brightonu, je považován za jednoho z nepřesvědčivějších blues rockových kytaristů své generace. Během své krátké kariéry byl třikrát nominován v British Blues Awards a reprezentoval Velkou Británii na prestižním festivalu European Blues Challenge, kde se umístil na třetím místě z devatenácti soutěžících interpretů. V roce 2012 vydal debutové album Let‘s Go Upstairs, které získalo spoustu nadšených recenzí a o rok později natočil koncertní CD ve slavné Royal Albert Hall. Získal si respekt a uznání u kytarových hvězd jakými jsou např. Gary Moore, Richie Kotzen, Guthrie Govan, nebo Jeff Beck, který na styl jeho hry zareagoval takovýmto způsobem: “F***ing amazing! I loved his playing…I really loved his playing!”. V rámci letošního evropského turné zahrál Ben i v České Republice a při té příležitosti nám poskytl tento rozhovor.

Co tě inspirovalo k tomu, abys začal hrát na kytaru?
Můj táta byl profesionálním hudebníkem, takže mám po něm hudbu v krvi. Měli jsme doma spoustu kytar a na jednu z nich jsem začal hrát, když mně bylo devět let. Rozhodujícím momentem, že se stanu kytaristou byl okamžik, když jsem slyšel hrát Jimi Hendrixe píseň Voodoo Child.

Kdo si myslíš, že měl největší vliv na vývoj tvé kytarové hry?
Když jsem byl mladší tak jsem studoval klasickou kytaru a tam jsem se naučil prstovou techniku. Později jsem studoval hudební školu, kde jsem se věnoval country hudbě a naučil se používat při hře zároveň trsátko i prsty. Také mě ovlivnili takoví hráči jako např. Richie Kotzen, kteří hodně hrají legátovým stylem. Takže má hra je ovlivněna kombinací různých stylů a technik. Každopádně se stále učím a vyvíjím nejen jako kytarista, ale i jako skladatel a zpěvák.

Zmínil ses, že jsi studoval hudební školu. Kterou?
Škola má název British and Irish Modern Music Institute a sídlí v Brightonu v Anglii. Chodil jsem tam čtyři roky a své studium zakončil maturitou. Takže mám hudební vzdělání.

Co tě přivedlo k blues a proč sis, vybral zrovna tento styl?
Bluesovou hudbu mám rád již od útlého věku. Všichni mí oblíbení bluesový a blues rockový umělci, zpívali a hráli svou hudbu od srdce a to mě na této muzice okouzlilo. Je to totiž velmi upřímný styl, kde člověk může skrze hudbu vyjádřit své nejniternější emoce. A tento způsob sebe vyjádření je mi velmi blízký.

Tvá hudba však není ortodoxně bluesová, je v ní slyšet i řada dalších vlivů. Jak bys tedy charakterizoval svůj styl?
Je těžké konkrétně definovat můj hudební styl. Blues a blues rock je pro mě každopádně základ s tím, že se nechávám rád ovlivňovat i dalšími styly, které vycházejí z kořenů této hudby. V písních které skládám se mísí blues s prvky rocku, popu, soulu a funky. Rozhodně bych nechtěl, aby byla má hudba nějak zaškatulkovaná s tím, že je určená pouze pro určitý okruh posluchačů.

Jak skládáš svou hudbu a jak vypadá tvůj tvůrčí proces při psaní písně?
Většinu písní, které jsem kdy napsal a které také momentálně hraji na svých koncertech, jsem složil na akustickou kytaru. Postupem času jsem totiž došel k přesvědčení, že dobrá písnička, která má lidem co říct, by měla vyznít i v té nejjednodušší podobě. Když přijde inspirace pro napsání písně a mám v hlavně představu jak by měla znít, vezmu si kytaru, hraji sled akordů a snažím se dát dohromady základní harmonii. Potom většinou přichází melodie a pokud jde ruku v ruce s harmonií tak vzniká její základní forma. Při koncertech se potom píseň dál vyvíjí a postupně dozrává.

Jaký hudební okamžik byl pro tvůj dosavadní život nejzásadnější?
Do dnes moc rád vzpomínám na osobní setkání s Gary Moorem. Už od dětství patřil k mým velkým vzorům a vážil jsem si ho pro jeho respekt ke starým bluesovým kytaristům. Měl jsem možnost si s ním zahrát a také mi dal několik cenných rad ohledně skládání písní a kytarové hry. To bylo opravdu zásadní setkání, které hodně ovlivnilo můj život. Měl jsem to štěstí, že jsem se s ním ještě stihl setkat, krátce před tím, než zemřel. Také mě hodně inspirovalo setkání s Jeffem Beckem, se kterým jsem měl možnost si zahrát.

Jak došlo k setkání s Jeffem Beckem?
To se stalo díky mému bývalému učiteli a kamarádovi z hudební školy. Bylo mi tenkrát asi 21 let, když jsem měl možnost si s Jeffem zahrát a zazpívat píseň Blues Deluxe, kterou v šedesátých letech natočil se zpěvákem Rodem Stewartem na legendární album Truth. Když jsem odehrál své kytarové sólo tak Jeff najednou přestal hrát a začal tleskat. To byla pro mě snad nejlepší chvíle v mém životě.

Dnešní koncert jsi odehrál převážně na telecastery. Byla tato kytara tvým prvním nástrojem?
I když v dnešní době hraji převážně na tyto nástroje tak mou první kytarou, na kterou jsem začínal, byl Les Paul.

Od jaké doby tedy hraješ na telecastery?
Na tyto kytary jsem začal hrát když mně bylo asi osmnáct let a od té doby na ně hraji prakticky neustále. Jsou mým poznávacím znamením.

Máš nějaké oblíbené hráče, kteří tě inspirovali, pro volbu tohoto nástroje?
Ano, samozřejmě. Byli to hlavně američtí country kytaristé jako např. legendární Danny Gatton nebo Brad Paisley, které mám moc rád. Hodně mě také inspiroval rockový kytarista Ritchie Kotzen, kterého lidi mohou znát z americké rockové kapely Mr. Big, nebo ze současného skvělého power tria The Winnery Dogs.

Na jaké telecastery momentálně hraješ a jakou značku preferuješ?
Používám kytary od americké firmy Fender. Momentálně hraji na dva jejich modely. První je z řady American Deluxe, což je řada která nabízí ty nejlepší sériově vyráběné nástroje z dílen Leo Fendera. Je z roku 2010. Tělo je vyrobeno z výběrové olše v barevném provedení Olympic Pearl s lemováním po obvodu nástroje a krk je z javoru. Nástroj je osazen dvěma single-coil snímači, konkrétně modelem Fender Noiseless N3. Tyto snímače umožňují získat klasický telecasterovský zvuk, ale zároveň jsou velmi odolné vůči brumu. Na ovladači hlasitosti je navíc zabudován speciální přepínací systém S-1, který volí mezi 2 možnostmi zapojení, a to jestli se ve střední poloze oba snímače zapojí sériově, nebo paralelně. Druhá kytara je z řady American Standard a je z roku 2004. Tělo je vyrobeno z jasanu v barevném provedení two tone sunbrust a krk je z javoru. Původní snímače jsem z kytary vyndal a osadil ji single-coil snímači od firmy DiMarzio. Konkrétně kobylkovým snímačem The Chopper T a krkovým snímačem Twang King, které na svých kytarách používá i Richie Kotzen.

Jaké používáš ladění?
Na všech nástrojích používám standardní ladění s tím, že každou ze stun podlaďuji o půl tónu níž. Struny se pak lépe vytahují a nástroj má navíc hutnější zvuk. Tento trik používala na svým nástrojích spousta skvělých bluesových a rockových kytaristů jako např. Jimi Hendrix, Jeff Beck, nebo Stevie Ray Vaughan.

Jaké používáš struny?
Na svých kytarách používám výhradně struny značky Ernie Ball. Nejvíce mi vyhovuje hybridní sada s názvem Skinny To Heavy Bottom. Tato sada má stuny o tvrdosti .010 .013 .017 .030 .042 .052.

Na koncertech používáš kytarový zesilovač a box od firmy Hamstead. Můžeš povědět o této firmě něco bližšího?
Hamstead je malá anglická butiková firma, která se specializuje na výrobu kytarových aparátů. Jedná se o poctivě ručně vyráběné zesilovače, stavěné na zakázku. K této firmě mě přivedl můj kamarád. Výhodou pro mě je, že sídlí nedaleko mého bydliště. Na koncertech používám model Artist 20+RT plus box se dvěma dvanácti palcovými reproduktory. Jedná se o jedno kanálový zesilovač, který je osazený koncovými elektronkami 2xEL34 a elektronkami v předzesilovači 3xECC83. Ovládání je velmi jednoduché, gain, bass, treble, master volume, depth a tone pro ovládání reverbu a depth a speed pro ovládání tremolo efektu. K zesilovači je také footswitch, kterým lez vypínat a zapínat tremolo a reverb, efektovou smyčku a přepínač Voice, pro přidání presence, který je skvěle využitelný pro sólovou hru.

Jaké jsou tvé plány do budoucna?
Po evropském turné mě čeká návrat do Anglie. Tam už mám naplánované jarní turné, které bude trvat do konce května. Součástí toho tour bude také několik společných koncertů s Kenny Wayne Shepherdem. Je to pro mě velká čest a moc se na tyto společné koncerty těším!

Oficiální web: http://www.benpooleband.com

Za MUSICstage se ptal Vít Kopecký