Je možné povídat si s bubeníkem o jiných bubenících, se kterými hrává? Přiznám se, že jméno, které mě v tomto ohledu napadne jako první, je Adam Koller. Muzikant, jehož jméno určitě zaznamenal nejeden hudební fanoušek. Ať už ve spojitosti s kapelami jeho otce Davida, nebo např. díky dlouholetému angažmá u Anety Langerové či hostování se skupinami Madfinger i Monkey Business. O jeho současných hudebních i nehudebních aktivitách se můžete dočíst na následujících řádcích.

Co zrovna děláš v současné době?
Co zrovna dělám? Před chvílí jsem dostříhal video pro Sisu Feherovou a její kapelu Fehero Rocher - natáčeli jsme u nich ve zkušebně videa pro YouTube (už jsem pro ně před časem nějaká videa udělal). Kromě videa jsem teď na šňůře se Zdeňkem Bínou a Honzou Urbancem; je to vlastně tour ke Zdeňkově desce, kterou vydal loni v listopadu. Taky jsme na jaře dodělali desku s tátou, která teď vyšla a jezdíme k ní koncerty a festivaly. A hraju v kapele Michala Pelanta. Nenudím se.

Než si to všechno rozebereme do detailu, zeptal bych se na pár věcí z "historie". Tys vlastně dělal Pražskou konzervatoř...
Tu jsem i dodělal... jako jedinou (smích).

Když jsi na konzervatoř šel, měl jsi nějakou představu o muzice, kterou bys chtěl dělat?
No, když jsem přišel do prváku, tak jsem ještě nevěděl, co bude. Všechno vykrystalizovalo až později, ale když jsem na školu přišel, chtěl jsem se hlavně naučit hrát. Chtěl jsem si zlepšit techniku a věděl jsem, že Pavel Razím je v tomhle ohledu jeden z nejlepších u nás.

Já si pamatuju, že když jsem tě viděl poprvé hrát, byl jsi v roli perkusisty - připadáš si spíš jako perkusista nebo jako bubeník?
Ne ne, já si připadám jako bubeník! (smích) Ono to slovo může zahrnovat oba termíny, ale já znám spoustu lepších perkusistů, než jsem já.

Mně občas připadalo, že výhodou Pražské konzervatoře jsou i povinné orchestrální perkuse - ať už tamburiny, nebo melodické perkuse, jako třeba marimba...
No třeba teď jsem to využil, protože táta koupil do kapely digitální vibrafon, na který během koncertu hraju dvě, tři věci. Což by možná šlo i bez nějaké důkladnější šestileté průpravy, kterou jsem zažil… ale samozřejmě mi bylo nápomocno, že jsem na ten nástroj uměl. Takže v tomhle ohledu byla Pražská konzervatoř přínosem. Nevím, jestli si ještě někdy zahraju na tympány (smích)… ale nikdy neříkej nikdy. Každopádně jsem vždycky chtěl hrát spíš v kapelách, než v symfonickém orchestru. Nic proti tomu nemám, ale viděl jsem se zkrátka jinde.

Před chvilkou jsi zmínil kapelu Michala Pelanta… na co všechno tam vlastně hraješ?
Na začátku mi kluci nabídli, jestli bych tam nechtěl hrát na klávesy. Věděli, že dělám doma nějaké písničky, takže už jsem ten nástroj asi někdy viděl a tím pádem na něj snad dokážu i něco zahrát. Tak jsem se naučil repertoár, ale přeci jen jsem se v té roli necítil tak suverénní. Takže jsem si nechal jen basový syntezátor, na který s basistou Kubou Vejnarem zdvojuju nějaké figury a jinak hraju na perkuse. Když hrajeme písničky, které Michal Pelant napsal pro tátu, vlezu si za bubny a bubeník Lukáš Pavlík hraje na akustickou kytaru.

Podílíš se na repertoáru?
Ne ne, Michal si to píše sám. Ani do aranžmá jsem nemluvil… hrajeme v podstatě repertoár z první Michalovy desky a ta už byla natočená, když jsem do kapely přišel.

Od Michala Pelanta je jen krůček ke kapele Davida Kollera. Tam jsi vlastně členem tříčlenné bicí sekce...
Teď je to dokonce udělané tak, že jsou dvě bicí soupravy. Na jednu hraje Tomáš Marek, na druhou já a pak máme ještě sadu perkusivních nástrojů, na kterou hraje Víťa Halška. A samozřejmě táta taky bubnuje, takže už jsme čtyři. Občas hraje na bubny táta sám, občas hrají obě bicí soupravy, záleží na konkrétním aranžmá.

Aranžovali jste party bicích společně?
Když jsme dávali dohromady poslední desku, zkoušeli jsme pár dní v Praze. Na zkouškách byla stejná kapela, jako na živo… z bicí sekce chyběl jen Tomáš Marek. Ve zkušebně jsme písničky "zhruba nahodili". Pak jsme odjeli do studia, přijeli producenti a s nimi se písničky "doladily".

Jak se vám pracovalo pod dohledem zahraničních producentů?
Byla to neuvěřitelná zkušenost. Jeden z nich byl Steve Lyon, zvukař, který dělal třeba s Depeche Mode nebo s Paulem McCartneym. On vlastně není muzikant - instrumentalista, ale co po nás chtěl, to nám zazpíval. Nebo nám mluvil do forem… tady ubereme dva takty, tenhle bridge prodloužíme, atd. Ten druhý byl Kipper Eldridge, který pracoval třeba se Stingem na deskách "Brand New Day", nebo "Sacred Love". To je muzikant, klávesista - ten třeba, když se řešila složka bicích v jedné věci, tak mě nechal improvizovat a tancoval do toho... Jak říkám, byla to neuvěřitelná zkušenost. Já to nikdy před tím nezažil, člověk má před takovými lidmi obrovský respekt. Naštěstí docela brzy odpadlo napětí, protože oni jsou úplně normální. Navíc měli skvělý, britský smysl pro humor, který nám v kapele seděl.

Docela často se v kapelách nacházíš ve společnosti dalšího bubeníka. Jaké s tím máš zkušenosti?
Já to jako bubeník zažil jen u táty v kapele. Podle mě je to skvělé - já, táta i Tomáš máme trochu podobné, ale přesto docela rozdílné styly hry na bicí, každému jde něco jiného. Tomáš Marek je skvělý v tvrdších písničkách, kde užije dvoušlapku a "brutální breaky", táta má svůj styl s nezaměnitelným zvukem. A mně jde zase něco jiného - nevím tedy přesně co (smích) - písničky si vybíráme podle toho, co komu sedí a posluchač pak během koncertu může slyšet pestrou směs doprovodů. Pro mě osobně je to střídání za bubny hrozně inspirativní. A pak je tam samozřejmě s námi Víťa, který je podle mne jeden z nejlepších perkusistů u nás. Je to člověk, který přesně chápe svoji roli v kapele, netlačí nikde na pilu, hraje tam, kde má - je to výborný muzikant. A je s ním hrozná sranda.

Napadá mě, že v kapele Davida Kollera vedle sebe hrají tři výrazní skladatelé - kromě pana kapelníka ještě Michal Nejtek a Michal Pelant. Jak spolu fungují?
Několik písniček na novou desku napsal Michal Pelant - ten přinesl hotové písničky, které se pak dobrušovaly s tátou (táta si občas potřebuje písničky "ověřit", jestli mu sedí, jestli se mu budou dobře zpívat atd.). Další písničky si píše táta sám, ty se pak ještě opracují s kapelou. A Michal Nejtek napsal taky několik věcí, ale na poslední desce byl tvůrčí hlavně co se různých "dodělávek" týče. Například pro první singl z desky, písničku "Ani ty, ani já", vymyslel melodický motiv pro klavír atd.

Byl jsi u spolupráce s Petrem Kofroněm?
To byla deska "Teď a tady". Táta chtěl udělat trochu experiment, aby si odpočinul od mainstreamu - myslím, že své fanoušky si to našlo. Já nicméně na té desce skoro nehrál.

Ale zpět ke tvojí osobě… mluvil jsi o tom, že děláš svoje písničky. Kde je můžeme slyšet?
Máme s basistou Matějem Havlíčkem kapelu Bug'n'Dub - to je moje domovská kapela. Dá se říct, že je to dub s prvky funku a rocku, je to fúze různých vlivů, ale základem je dub. Máme v kapele výborného MC - Generála Kryshpeena. V září se chceme zavřít do studia a natočit druhou desku. Už o tom mluvíme dlouho, ale tentokrát se to snad i podaří (smích). Pak si dělám písničky do šuplíku. Něco jsem použil, když jsem s Vladimirem 518 pracoval na remaku singlu "Planeta Praha". Byl jsem moc rád, že si Vladimir vybral můj beat - dneska není jednoduché, aby se muzika dostala k většímu počtu lidí. Navíc k tomu byl i moc pěkný videoklip od Vítka Hradila.

No a když už jsme u videoklipu, ty přeci taky natáčíš videa. Do jaké míry je to pro tebe "pouze" koníček?
Je to můj koníček už od mala. I na gymplu jsem natáčel různé "nesmysly okolo školy". Před rokem jsem si koupil zrcadlovku, s tím, že bych mohl chodit na koncerty svých kamarádů nebo spřátelených kapel a natáčet jim videa. Docela mě to chytlo, takže už jsem natočil něco pro Sisu Feherovou a taky jsem udělal klip pro Beatu Hlavenkovou, ke skladbě z její sólové desky "Theodoros". Beata v klipu hraje na železniční most na Výtoni (smích). Asi by mi nevadilo, kdybych se tomu věnoval naplno… člověk o víkendu hraje a přes týden má spoustu času, který by se tímhle způsobem dal využít.

Otázka praktická: Jak cvičíš na bicí?
Jeden ze způsobů cvičení je, učit se repertoár různých kapel, když jdeš někam na záskok. To je, myslím si, pro muzikanta hodně prospěšné. No a pak hodně cvičím různé groovy a doprovody, což jsem dělal už na konzervatoři. Za to mě Pavel Razím občas peskoval, když jsem cvičil málo techniku a spíš jsem si hrál s nahrávkami (protože to mě bavilo a baví nejvíc). Neříkám, že učebnice od Miloše Veselého k ničemu nejsou, to by byl nesmysl. Ale nebavilo mě to tolik, jako zahrát si "Black Or White" od Michaela Jacksona.

Vyvíjel se nějak tvůj "zvukový ideál" soupravy (např. co se týče ladění atp.)? Kdo byly/ jsou tvoje vzory ve zvuku bicích?
Vždycky se mi líbil Chad Smith, jeho zvuk je pro něj příznačnej a co se (funk) rockovýho stylu týče, tak je můj oblíbenec. Stran takovýho toho profesorskýho - mazáckýho hraní, tak mám rád Petrea Erskina. Na YouTube má výborný starý video, který se jmenuje "Time Keeping 2", kde hraje různý styly s jednou, jak sám říká, běžnou basovou linkou. Je to strašně dobrý. Jednou za čas si ho pustím, abych si uvědomil, jak je ten člověk daleko a jak vkusně hraje. Ale super videí má víc, rozhodně doporučuju pustit si všechny. Ještě bych taky zmínil bubeníka Jamala Thomase, který hrál s Maceo Parkerem, vždycky se mi líbil hlavně kvůli jeho schopnosti hrát extrémně jednoduše a zároveň to hodně šlape.

Přizpůsobuješ zvuk bicích (nebo způsob hraní) různým kapelám či místům, např. v hale jinak než v klubu? Nebo používáš různé soupravy?
Tak jasně. Nejvíc si toho beru na koncerty s Lucií, kde mám dvojšlapku, dva virbly, dva tomy, dva floor tomy (všechno Ludwigy) a okolo sebe sadu činelů Sabian HHX a AAX. Ale když jedu z některou ze svých kapel, tak si beru jenom tom a floor tom, dva crashe, ride a hajtku. Auto není nafukovací a tak zbytek musí zůstat doma většinou. Takže soupravu mám jednu, jenom měním konfigurace a samozřejmě virbly… s Lucií hraju na Sonory 12" a 14" od Gavina Harrisona, s Léňou Yellow a Bug'n'Dub na 14" Sonor Vintage Snare 1970's - kopie tehdejšího Supraphonicu od Ludwigu. S Michalem Pelantem hraju na javorovej, nebo palisandrovej korpus Hanuše a Heřta v mechanice Pearl Free Float systému. Od nich používám taky vynikající 8 palců hlubokej javorovej bubínek, který používám skoro vždycky ve studiu.

V čem tě baví tvůj současný set-up? Co tě bavilo a co ti chybělo na set-upech předešlých?
Já měl předtím vlastně jen jedny bubny a to byly Pearly Session Custom, který jsem dostal od táty, když jsem šel na Pražskou konzervatoř. Nejdřív s kopákem Pearl CZX a pak se Sonorem Designer. Jsou to super bubny s blánama Powerstroke 4, na přechodech se z nich dal vyčarovat solidní zvuk. Pořád je mám a asi si je nechám.

Měl bys nějaké tipy ohledně zvučení bicí soupravy?
V Petrem Kalábem a s tátou jsme si teď do kapely pořídili pro nás asi nejlepší mikrofony na přechody a to jsou Sennheisery e904, máme s nima výborný zkušenosti. Ve studiu, ale používáme MD 421 ll. Na kopák používáme klasický kombo Shure Beta 52 a Beta 91. No virbl řeší samozřejmě s Shure 57. Tohle je náš standard, který s sebou v současnosti vozíme.

A co vlastně momentálně posloucháš? Co tě nejvíc inspiruje?
Teď zrovna jsem poslouchal novou desku Monkey Business, kde hostuje kytarista Mike Stern… to mě připadá jako hodně vtipná kombinace a je fakt, že ten jeho nezaměnitelný zvuk se mi v muzice Monkey Business opravdu líbí. Ještě by mohli pozvat Johna Scofielda (smích). Poslouchal jsem novou desku Snoop Dogga, která se jmenuje "Bush" a dělal ji s Pharellem Williamsem. Skoro každá písnička začíná čytřmi ranami na kopák, nebo virbl, což mě hodně pobavilo. Dobrá kapela je Knower - elektronická parta, dělají vlastní věci, ale i covery a občas s nimi hraje Tim Lefebvre, ktery vymýšlí úplně "smrtící" basové linky. Taky jsem poslouchal poslední desku od Snarky Puppy a posledního Prince - obě desky. Já se musím podívat do telefonu... jo ještě staré J.A.R., a protože mám velkou zálibu v discu 70. let, proposlouchávám se diskografií skupiny Chic. Jejich rytmiku Bernard Edwards [basa] a bubeníka Tony Thompson [bicí] obdivuju. Jejich kapelník Nile Rodgers produkoval neuvěřitelnou spoustu známých písniček. Spolupracoval s Davidem Bowiem, nebo s Daft Punk… dokonce jsem slyšel, že Sister Sledge jsou v podstatě Chic, že snad na desce vůbec ty holky nezpívaly. Bernard Edwards má jednu sólovou desku, která je "hodně úchylná", ale jsou tam super basové linky.

Co bys ještě chtěl dodat? Na co jsme zapomněli?
Měl bych určitě zmínit kapelu Lenky Jankovské [členka Yellow Sisters]. Kapelníkem je skladatel a klavírista Tomáš Sýkora, na kytaru hraje Tomáš Fuchs, na basu Miloš Klápště. Natočili jsme desku u Ecsona Waldese ve studiu Biotech, která se dá stylově asi označit jako soul-funk. Je to muzika, kterou jsem chtěl vždycky hrát, ale nikdy se mi to nepoštěstilo, protože... vlastně ani nevím proč. Připadá mi, že to u nás ještě pořád moc lidí nebaví. Já jsem měl vždycky rád muziku postavenou na funku a silných basových linkách, jak to dělají třeba Incognito, nebo Jamiroquai. Takže jsem rád, že jsem mohl takovou desku natočit a navíc k tomu teď jezdíme koncerty… takže mám další kapelu, se kterou rád hraju.
Oficiální weby:
www.adamkoller.cz
www.facebook.com/adamkollermusician

Za MUSICstage se ptal Jakub Doležal