Italská firma Viscount vydala řadu nástrojů napodobujících píšťalové varhany používající místo vzorkování technologii fyzikálního modelování zvuku. Nová série Cantorum má tradičně tři modely podle velikosti – Uno, Duo a Trio. My se v dnešním testu podíváme na nejmenší z nich, Uno, koncipovaný jako snadno přenosný „pozitiv“ se zabudovaným ozvučením.

Koncepce a design
Na první pohled firma drží svou dobrou tradici řady Cantorum, jednoduššího a levnějšího nástroje, přesto se slušnými zvukovými možnostmi. To je samozřejmě v pořádku, protože se dá čekat, že typický uživatel tohoto nástroje bude spíše konzervativní a nabourávat zavedenou rutinu by bylo spíše kontraproduktivní. Hlavním rozdílem je tedy použitá technologie zvuku – Physis Plus je metodou simulující detailní funkci komponentů nástroje namísto vzorkování hotového zvuku, které bylo použit v předchozích řadách. To je sympatické a logické, firma tím drží krok s vývojem v oblasti hardwarových i softwarových nástrojů - např. na Hammondovy varhany se fyzikální modelování používá v nástrojích již poměrně dlouho. Zároveň se tím otevírá paleta dalších možností úprav a editace, které uživateli dávají velmi detailní možnosti nastavení, v podstatě spíš srovnatelné s prací stavitele nebo opraváře varhan než jen s hráčem. K tomu slouží volně stažitelný editační program. Pro varhaníky bude jistě zajímavé, že mají k dispozici např. tři různé „sady píšťal“ – pro barokní, romantický nebo moderní (symfonický) nástroj.

Máme tu tedy nástroj s 26 rejstříky, rozdělené tradičně na dva manuály a pedál, dá se samozřejmě hrát i pouze na jeden manuál nástroje tak, jak je, bez připojených dalších manuálů nebo pedálu, s využitím dělení klaviatury a vrstvení manuálů. K tomu ještě přibývá, jako na předchozí řadě, doplněk jiných (obvykle orchestrálních) zvuků – akustický klavír, cembalo, smyčce, trubka apod. U každého rejstříku (včetně orchestrálních) je možno zvolit alternativu, proto jsou zvukové možnosti obrovské. K tomu je osm druhů umělého dozvuku.

Jako obvykle pokrývá většinu vrchního manuálu ovládání rejstříků s vyhrazenými tlačítky, ve středu panelu najdeme černobílý displej. Oproti předchozí řadě je nástroj celkově trochu tmavší, nicméně bočnice (případně stojan a/nebo stojánek na noty) ze světlého dřeva jsou moc pěkné a nástroj působí „útulně“ a možná víc tradičněji. Jsou tu opět zabudované reproduktory a zesilovač třídy D, tentokrát s výkonem 2x 40 W. Přímo na panelu se také dá nastavit celková hlasitost a hloubka reverbu.

Velikost paměti na nastavení zvuku je 1000 uživatelských míst, což je velmi slušné a dá se čekat, že ani při pestrém střídání rejstříkových kombinací paměť jen tak nedojde. Zvuky se tradičně přepínají tlačítky pod klaviaturou. Dá se přehrát i MIDI soubor, a samozřejmě načítat a ukládat nastavení zvuku na USB flashku.

Na zadním panelu najdeme čtyči audio výstupy plně uživatelsky konfigurovatelné – pro různé možnosti ozvučení v různých typech prostor. Každý z kanálů má ještě pětipásmový grafický ekvalizér. Dále tu je pomocný vstup a výstup, výstup na sluchátka, obligátně MIDI IN/OUT, USB/MIDI a slot pro USB flash disk. Dají se zapojit tři pedály – expression, crescendo a sustain. Nástroj váží 14,5 kg, což je na daný typ nástroje docela slušné.


Ovládání
Je jednoduché, většina při hře se dělá přímo na panelu a tlačítky pod klaviaturou, pro složitější nastavení se chodí do menu, které je přehledné. Další funkce jsou v počítačovém editoru. Celkově vzato má nástroj velmi detailní možnosti nastavení a není tu zřejmě nic, co by bylo zásadně vynecháno. Pochválit je nutno možnosti výběru alternativních ladění, pokrývající hudbu od středověku přes renesanci, baroko až do dneška.

Při učení se práce s tímto nástrojem bych zájemcům ale moc nedoporučoval spoléhat se na český manuál. Byl totiž vytvořen pravděpodobně některým automatickým překladačem (ne moc znalým věci), proto připomíná spíše zábavní přílohu. Můžeme tak narazit na věci jako „nastavení ovládání organů“, „obnovení původního obsahu potrubí“ (= pipe set, správně sada píšťal), „odrazit se brzy (rané úvahy)“ (= early reflections, první odrazy, úvodní fáze dozvuku). Nevím, jestli se podobná anomálie týká i překladů do jiných jazyků. Bylo by ale skvělé nechat kvalitu překladu výrobcem zkontrolovat, aby se místní moc nevyděsili nebo nestrávili čas u nástroje místo hry spíše hurónským smíchem.


Klaviatura
Tvarem kláves, povrchu (s elegantním a praktickým vroubkováním na linii začátku černých kláves) i odporem je to pravá varhanní klaviatura. I když není pro mě hra na tento druh klaviatury denním chlebem a jsem zvyklý obecně na lehčí chod kláves, vždy pro mě byla hra příjemným zážitkem bez přílišného pocitu tvrdosti.

Zvuk
Nástroj zní skvěle, jako obvykle se projevuje větší celková „propojenost“ modelingového zvuku oproti vzorkování, což u varhanního zvuku má velké kouzlo. Zvuková paleta varhanních zvuků vzhledem k modelingu je obrovská a pro varhaníka znalého všech možností nástroje, zvyklostí rejstříkování apod. bude tento nástroj jistě požehnáním, možná i dobrou platformou pro experimenty. Ostatní (orchestrální) zvuky jsou na dnešní poměry spíše průměrné, ale rozhodně neurazí. Zabudované ozvučení je velmi kvalitní a nástroj tak v pohodě sám ozvučí menší prostory, např. modlitebny, kaple nebo koncertní síně.

Závěr
Viscount Cantorum Uno Plus je podle mě vynikajícím nástrojem svého druhu držící krok s dobou a nabízející jedinečné zvukové možnosti a elegantní provedení. Poměr cena/výkon je tady obtížněji hodnotitelný, protože to je specifický typ nástroje a varhany byly vždy dražší záležitostí, než jiné typy kláves. Cena se mi ale nezdá přemrštěná a hlavně pro fajnšmekry na varhanní zvuk bude tento nástroj pravděpodobně velkým lákadlem.

Výrobce: Viscount
Zapůjčil: Hudební centrum s.r.o.

Jiří Neužil