Ibanez SRAS7

Odpovědět
Petr Los
Příspěvky: 35
Registrován: 27 říj 2017 11:25

Ibanez SRAS7

Příspěvek od Petr Los »

Sedmistrunná kombinace pražcové a bezpražcové baskytary s aktivní elekronikou ze série Ibanez Bass Workshop.
29. 5. 2023

V dnešní recenzi se podíváme na baskytaru, která rozhodně stojí za pozornost všech uživatelů nástrojů s hlubokým zvukem a tlustými strunami. „Takže dámy a pánové, vstupte dál a uvidíte na vlastní oči něco, co jste ještě neviděli – dvojitou baskytaru, která má sedm nefalšovaných strun, je to pražec i bezpražec a má dvojitý hmatník“. Toto není vyvolávání komedianta před pouťovou atrakcí, to si vás jen dovoluji pozvat na prohlídku jednoho z nejpodivnějších nástrojů, který jsem kdy viděl. Onen div má typové označení SRAS7-CBS a jedná se o jedinečnou kombinaci čtyřstrunné pražcové baskytary a třístrunné baskytary bezpražcové. Fantastická na tom je ta skutečnost, že se konstruktérům podařilo tyto dva, od sebe zvukově tak odlišné modely, vtěsnat na jeden krk. Pokud jste tedy v hloubi duše doufali, že se jedná o dvoukrký nástroj, není tomu tak. Basa vypadá klasicky až na to, že krkem byste místo lopaty mohli odhazovat sníh. Tělo je zcela standardně velké a vůbec to zdálky celé připomíná úplně běžnou baskytaru.
Obrázek

Krk nástroje
Dnes pro změnu začneme krkem nástroje. Sedm strun už chce opravdu velkou šíři krku. Zároveň však musí krk obsáhnout i hráči, kteří nemají příliš dlouhé prsty. To se skrývá jednak v technice hry a jednak i v konstrukci krku.

Krk samotný se skládá ze sedmi částí, respektive ze sedmi tyčí různých dřev: z javoru, ořechu a bubinga. Všechna tato dřeva jsou výborným vodičem zvuku a podílí se na dlouhém a čistém sustainu, který zejména bezpražcová část nutně potřebuje pro svůj charakteristický tón. Bepražcový hmatník je vyroben z bubinga a pražcový hmatník z indického palisandru. Bubinga je velice tvrdé dřevo s hnědočervenou barvou a nabízí pevný tón se zvýrazněnými středovými frekvencemi. Má velkou hustotu, která je garantem toho, že nedojde k prohmatání hmatníku. U naší sedmistrunky je bezpražcová část hmatníku světlejší než část pražcová, vyrobená z již zmiňovaného indického palisandru. Bezpražcová část o pár milimetrů vystupuje nad pražcový hmatník. Je to vlastně nutnost, protože pokud by tomu tak nebylo, hráči by na ni měli možná problém dosáhnout. Zvýšený hmatník jim pohyb usnadňuje. Pražcový hmatník disponuje dvaadvaceti středně širokými pražci, zatímco bezpražcový dovolí hráči hrát ještě o dva pražce výš.

Krk je k tělu nástroje připevněn pomocí pětice černých křížových zapuštěných šroubů. Menzura nástroje měří 864 mm, šířka na nultém pražci je 63 mm, na dvacátém druhém pražci pak 96 mm, tloušťka krku na prvním pražci činí 21,5 mm, na dvanáctém pražci 23,5 mm. Radius krku je R950 mm - u pražcové části / R0mm (plochý) – u bezpražcové části. Každá část krku má svou vlastní výztuhu. Šachty pro tyto výztuhy se nachází vedle sebe na hlavici hned za nultým pražcem. Hlavice je osazena olejovou mechanikou matně černé barvy. Na jedné straně jsou tři ladící kolíky pro bezpražec a na druhé straně čtyři pro pražec.
ObrázekObrázek

Tělo nástroje
Již na první pohled je tělo SRAS7 vyvedeno do naprosté krásy. Modro-hnědá mramorová kresba dřeva přecházející od krajů těla do světlejší, je naprosto unikátní a člověk na ní může oči nechat. Typ barvy je Series Cosmic Blue Starburst. Tělo je vyrobeno celkem ze tří slepených částí. Jako materiál bylo použito mahagonové dřevo s vrchní deskou z jasanu a topolu - Poplar Burl. Model těla je “SR”, ve středovém prohnutí měří přibližně kolem 222 mm. Má dva rohy, typické pro tento model Ibanez. Tedy do oblouku ohnutý dlouhý vrchní roh a spodní roh krátký a rovný. V nejširším místě měří tělo kolem 340 mm.

Do vrchní desky těla jsou zapuštěny dva pasivní snímače SRAS Super J pro pražcovou část a AeroSilk Piezo snímač pro bezpražcovou část. Aktivní elektroniku je možné ovládat pomocí šesti potenciometrů s černými kovovými knoby a malým trojpólovým přepínačem. Do těla je dále zapuštěno celkem sedm nezávislých ladících kamenů kobylky: AeroSilk Mono-rail V bridge – bezpražcová část, Mono-rail V bridge – pražcová část. Asi 20 mm pod posledním kamenem kobylky je umístěn celokovový výstup z baskytary.

Aby měl hráč během hry na takto širokém krku větší pohodlí, je nad nejhlubší bezpražcovou strunou umístěna 140 mm dlouhá dřevěná opěrka z ořechového dřeva pro prsty ve tvaru písmene “L”. Je přichycena pomocí dvou křížových šroubků a lze ji odmontovat.

Na spodní desce nástroje jsou vyfrézovány tři šachty. Jedna z nich pro baterii, druhá pak pro aktivní elektroniku a třetí kryje kobylku a piezzo snímač.
ObrázekObrázek

Elektronika nástroje
U tohoto nástroje to bude složitější, protože se jedná v podstatě o dvě baskytary různých typů a proto i snímání by mělo být typově výrazně odlišné. Jde především o prosazení odlišných frekvencí, kterými pražcová i bezpražcová verze disponuje.

Jak jsem již uvedl výše, o snímání se starají dva systémy. V případě pražcové části to jsou dva snímače SRAS Super J, u části bezpražcové se jedná o AeroSilk Piezo. Oba systémy snímání ovládá basista pomocí šesti potenciometrů a jednoho třípolohového přepínače. Tento přepínač umožňuje volbu mezi oběma druhy snímání – Magnetic/Piezo a jejich vzájemný mix. Lze mít aktivovaný buď pouze jeden typ baskytary, nebo oba naráz. Pomocí tří potenciometrů s velkými knobby ovládáme hlasitost pražcové části – Magnetic Volume, bezpražcové části – Piezo Volume a poměr mezi oběma snímači Super J – Magnetic Balance. Tři spodní potenciometry s menšími knobby slouží k nastavení basových frekvencí (odhad dle grafu výrobce +/- 18 dB na 100 Hz) výškových frekvencí (odhad dle grafu výrobce +/- 18 dB na 10 kHz). Posledním spodním pravým potenciometrem lze upravovat barvu bezpražce – Piezzo Tone. Jedná se o jednoduchou tónovou clonu.

Tato baskytara má ještě jednu vychytávku, a tou je možnost individuálního nastavení hlasitosti každé struny. Pokud obrátíme nástroj zadní deskou nahoru, uvidíme na plastovém víčku šachty pro kobylku tři maličké otvory. V nich se nachází trimry, kterými lze hlasitost strun doladit dle vlastního uvážení, jen je potřeba mít k tomu ten správný šroubováček. Škoda, že ho výrobce nepřiložil.
ObrázekObrázek

Štastná sedmička
Dříve, než začnu popisovat své pocity ze hry na tento prazvláštní nástroj, musím vás seznámit s celkovou koncepcí. Každý můj student, který nástroj poprvé spatřil, mi položil otázku, jak je tato basa vlastně laděna, respektive, jaké jsou na ní nataženy struny? Vězte, že je to velmi jednoduché. Bezpražcová část disponuje třemi strunami D'Addario Flatwound – A, D, G. Z této koncepce vyplývá, že bezpražcová část je určena především pro hraní vyhrávek ve vyšších polohách – inu, pro ono měkké melodické mňoukání, kterým se bezpražcové basy vyznačují. Struny D'Addario Flatwound jsou hlazené. Umožňují bezproblémové glissy (klouzání) z polohy do polohy. Na pražcové části jsou nataženy struny D'Addario Roundwound E, A, D, G, ladění tedy jako na každé jiné čtyřstrunné baskytaře.

Když jsem tento nástroj poprvé vzal do ruky, nevěděl jsem vůbec, co mám od něho čekat. Krk je opravdu hodně široký a proto jsem si chvíli připadal jako úplný začátečník. Kupodivu již druhý den se mi hrálo lépe, protože si ruka začala zvykat. V první řadě musím ocenit bezpražcový hmatník. Je zkonstruován naprosto bezchybně, jednotlivé tóny zní krásně měkce a mají báječně dlouhý sustain i bez zapojení do aparátu. Dá se říci, že basa zpívá.

Pražcová část zvukově kontrastuje s bezpražcovou. Produkuje “nasucho” ostrý pevný zvuk, který se po zesílení bezproblémově pojí s dalšími nástroji rytmiky a výtečně tlačí. Na bezpražcovém hmatníku se díky jeho drobnému vyvýšení hraje lépe než na pražcovém. Myslím ale, že vše je pouze věcí cviku. Jednotlivé struny jsou od sebe vzdáleny 16 mm, což je rozumná rozteč pro pohodlné hraní. Menší vzdálenost by nebyla tak komfortní. U pražcové části můžeme korigovat množství basů či výšek, u bezpražcové pak nastavit tónovou clonu.

Po zapojení SRAS7 do aparátu jsem měl možnost vychutnat si opravdu perfektní zvuk tohoto nástroje. Pražcová část produkuje zvonivý natlačený zvuk, za který se rozhodně v žádném hudebním stylu nemusíte stydět a bezpražcová část je naprosto skvělá. Krásně táhne tón, reaguje na vibrato, no prostě zpívá, jak má. Jediné, co mi u bezpražce trochu vadilo, byla bílá označení každé polohy na horní hraně hmatníku. Mě osobně to pletlo, protože jako kontrabasista používám minimum orientačních značek poloh. Ale možná to někdo naopak uvítá? Samozřejmě by bylo bláhové domnívat se, že při své šíři a použitém materiálu nebude mít krk tendenci přepadávat na hlavici. Holt přepadává a budoucí majitel se s touto skutečností musí smířit. Je to daň za univerzálnost této basy.
Obrázek
Obrázek

Točíme
Po několika dnech osahávání a šmrdlání na tento krásný nástroj, jsem se rozhodl, že jen suché teoretické vyprávění nemá tu správnou recenzní účinnost a pojal úmysl natočit krátkou ukázečku, ve které bych alespoň zlehka předvedl obě basové konstrukční varianty. I když jsem poslední dobou příliš intenzivně nehrál, byla pro mě tato mnohastrunná potvora velkou basáckou výzvou. Jako spodek ukázky jsem použil část své starší kompozice. Střídá se zde našlápnutý riff s měkkou melodickou částí, původně opravdu určenou pro sólo bezpražce. Jal jsem se tedy vymyslet pražcovou basu do onoho rifu. Chtěl jsem hlavně, aby posluchač slyšel barvu samotné basy bez zbytečných příkras. Proto jsem k natáčení nepoužil vůbec žádné zařízení mezi basu a záznam. Prostě šup kabelem rovnou do pultu a točíme. Žádná komprese, žádná equalizace. Možná mi basa někde ve špičce klipla do červeného, ale v zápalu boje jsem neměl čas to sledovat.
Jak jsem hrál a hrál, postupně jsem si uzpůsobil postavení pravé ruky dle své potřeby. Při hře na normální čtyřku a pětku se palcem prostě opírám o nejsilnější strunu. Zde jsem nejprve zkusil onu opěrku, ale pro mou ruku bylo rozpětí sedmi strun už příliš velké a špatně se mi hrálo. Nakonec jsem se začal podvědomě opírat o bezpražcovou strunu D a všechno šlo. Kdyby byl nástroj můj, myslím, že opěrka by za krátkou chvíli skončila kdesi na poličce, kde skoro nikdy neutírám prach. Během hraní jsem si všiml jedné maličko podivné věci. I když přepínačem úplně vypnete bezpražec či pražec, zatímco druhá část basy je plně funkční, struny vypnuté části stejně maličko proznívají a reagují na poklep. Zní to jako mrtvé noty. Signál úplně zmlkne až po stažení obou potenciometrů Magnetic Volume a Piezo Volume. Osobně si myslím, že to dělá právě onen pizo snímač a možná u jiného kusu by to bylo v pořádku. Je to však celkem marginální problém.

Druhá, bezpražcová část se mi nahrávala výtečně. Zvuk je skvělý a rozhodně bych s ním už nic nedělal. Krásné zpívá, má ty správné frekvence, ale přitom nezní plechově (jako některé jiné bezpražce). Piezzo snímač je zřejmě pro tento model baskytary tím pravým ořechovým.

Závěrem
Co mám říci závěrem? Asi jen to, že jsem se s podobným nástrojem (nápadem) nikdy nesetkal. Tato konstrukce mě zpočátku vyděsila, pak ohromila a nakonec zcela získala. Je výtečná jak po stránce řemeslné, tak i zvukové, jen prstíky si musí zvyknout. Mně to netrvalo ani tak dlouho, jak jsem si myslel.

Tento nástroj není zřejmě určen pro začínající rockery, ale pro zkušenější muzikanty hledající nové rozměry a kombinující vice barev. Pokud střídáte na pódiu během koncertů pražec a bezpražec, máte zde zajímavou alternativu, jak si zjednodušit život a snížit logistické zatížení. Jen moje žena řekla, že jí přišlo vždy více sexy, když muzikant na pódiu mění jeden nástroj za druhý. Inu Vox populi, Vox Dei…

P.S.: Součástí je parádní tvrdý futrál a imbusy pro nastavení.

Výrobce: Ibanez
Zapůjčil: Roland Meinl Musikinstrumente

Petr Los
PROFIL AUTORA: Petr Los dipl.um.
Navštěvoval Pedagogickou fakultu v Ůstí nad Labem. Zde intenzivně studoval hru na klavír a kompozici. Po revoluci přesedlal na baskytaru a kontrabas a vystudoval Státní konzervatoř v Teplicích, obor Hra na kontrabas. V 90. letech se věnoval tvorbě filmové a scénické hudby. Vytvořil hudbu pro film několikanásobného cyklotrialového mistra světa Josefa Dresslera – Golden Bike a pro mnoho dalších výukových a reklamních filmů a spotů. Jako baskytarista a kontrabasista hrál v kapelách St.Woody a Lingers, se kterou vydal tři alba u společnosti Indies Records. V současnosti vyučuje v ZUŠ Česká Lípa hru na kontrabas, baskytaru a klávesy, příležitostně hostuje v symfonických orchestrech, a spoluprovozuje nahrávací studio WonderLost.

Odpovědět