Ibanez AS113-BS

Odpovědět
Tomáš Hoskovec
Příspěvky: 30
Registrován: 25 črc 2016 11:27

Ibanez AS113-BS

Příspěvek od Tomáš Hoskovec »

Semiakustická kytara pro všechny hudební styly.
10. 5. 2022

Asi před rokem jsem v jedné z recenzí na celolubovou kytaru AMH90 psal, že se mi těžce hodnotí kytara, která má téměř totožné specifikace jako jedna z mých vlastních kytar. Jediný rozdíl byl v tom, že má nebyla celolubová, ale pololubová (semiakustická). Psal jsem něco v tom smyslu, že bych tyto kytary nejraději nesrovnával, protože jsem se bál, že ta recenzovaná bude lepší a hlodalo by mě to. Rok s rokem se sešel a nacházím se momentálně v situaci ještě horší, protože ejhle, mám napsat recenzi na úplně stejnou kytaru, jako je má AS153, která je jen o několik let starším modelem z roku 2016. Pokusím se tedy podívat na AS113 bez předsudků anebo potenciální zášti nebo závisti.

A než se pustím do technických záležitostí, ještě jedna poznámka na úvod. Elektrické kytary firmy Ibanez mají skvělou reputaci u hudebníků širokého spektra hard and heavy stylů, ale pro mě je tato značka v první řadě nesmazatelně zapsána jako designér a výrobce skvělých nástrojů do stylů jazz and blues. Je to značka, kterou si vybrali a reprezentují světoví hráči jako John Scofield, Pat Metheny nebo George Benson. Hrají tito chlapíci vlastně na něco jiného? Stotřináctka má stylem a filozofií nejblíže Scofieldově AS 200.

Semiakustická kytara disponuje výhodami z dvou zcela odlišných světů elektrických kytar. Stojí rozkročená mezi masivní a dutou, tzv. celolubovou konstrukcí. Jejím tělem prochází masivní dřevěný blok, ve kterém jsou usazeny snímače. Tento design zamezuje nežádoucí zpětné vazbě, tedy hučení a pískání při vyšších hlasitostech nebo větším zkreslení. Takováto lubovka v pohodě obstojí i v tvrdší muzice. Kromě centrálního bloku je kytara dutá, což jí propůjčuje sytější a plnější témbr, způsobený větší rezonancí dřeva. Čisté zvuky jsou plné dynamiky a lahodných odstínů, a nástroj skvěle reaguje na hráčův styl hraní. Když Ibanez do své kolekce na konci sedmdesátých let semiakustiky zařadil, inspirace byla nad slunce jasná – Gibson ES-335.
Obrázek

Tělo a krk
Zadní deska a luby jsou vyrobeny z laminovaného žíhaného javoru. Neobvyklá volba pro tyto partie, ale pokud máte úpravu v třítónovém sunburstu – v označení nástroje BS (Brown Sunburst), oči jen přecházejí. Člověk lituje, že touto nádherou kytara neoslní divákovo a posluchačovo oko, protože bude vždy na odvrácené straně nástroje. Přední klenutá deska sice nemá tak atraktivní vzhled, ale zato neskutečně pozitivně přispěje ke zvukovým vlastnostem kytary. Je totiž vyfrézovaná ze smrku sitka, který se téměř exkluzivně používá na kvalitní akustické kytary. Rezonance nástroje se tím rozšíří a zprůzrační. Je to opravdu skvělá kombinace.

Krk je slepen ze tří částí. Javor je v centru a po stranách nyatoh. Tento spoj zajistí krku pevnost a odolnost. Rozšířená hlavice je slepená z pěti částí, což je patrné díky transparentnímu lakování na zadní části. Spoj mezi krkem a tělem je samozřejmě lepený. Tvar a šířka krku je tak akorát. Trochu bytelnější a plnější. Hmatník je ebenový s blokovými akrylicko-abalonovými polohovými značkami, a dekorativně estetický šarm podtrhuje vykládaný květinový motiv na hlavici nástroje. Přístup ke kompenzačnímu táhlu krku je přístupný na hlavici a je zakrytý dřevěným trapézovým poklopem na tři šroubky. Na rozdíl od mnoha jiných současných kytar Ibanez, které mají plastová dvířka, jež lze odklápět trsátkem, tvůrci tohoto modelu vsadili na konzervativnější styl. Pražce jsou středně široké precizně usazené a zabroušené speciální technologií – edge treatment, která se údajně aplikuje na nástroje Ibanez vyráběné v Japonsku. Sluší se ještě připomenout, že ořech kytary je kostěný, což je ideální materiál, který zajistí kvalitní přenos vibrací strun a zamezí častému praskání strun. Seřízení celého nástroje je naprosto bezvadné, protože kytara prochází dvojí kontrolou kvality. První v továrně v Indonésii a druhou před distribucí do Evropy.

Ještě je důležité podtrhnout jednu věc a tou je lemování. Na tom se evidentně nešetřilo a olemované jsou všechny části, na které si vzpomenete. Hlavice, hmatník, tělo kytary, stejně jako ozvučné otvory ve tvaru F.
ObrázekObrázek

Hardware a elektronika
Veškeré kovové části nástroje jsou vyvedené ve zlaté barvě. Začněme ladicími mechanikami. Jsou to firemní Ibanez mechaniky ve tvaru půlměsíce (half-moon buttons) a jsou bezvadné. Mají plynulý chod, struny mají stabilní tah a nepřeskakují. Kobylka se skládá z můstku Gibraltar Artist bridge, který je dostatečně široký a tak na jemné doladění máte dostatečný prostor. Struník Quick Change III Tailpiece je vyroben tak, aby výměna struny mohla proběhnout co možná nejrychleji. Tuto technologii jsem viděl zatím pouze na kytarách Ibanez a zřejmě se jedná o firemní patent. Struny nemusíte struníkem provlékat jako na klasickém systému tune-o-matic, ale můžete je pohodlně navlékat seshora přes zkosené vyfrézované drážky, které vypadají navíc z estetického hlediska zajímavě.

O elektromagnetickou indukci se postará dvojice slavných firemních humbuckerů Super 58 s alnico magnety. Jejich hlavní devizou se jasný, srozumitelný artikulovaný projev a výrazná variabilita, co se týče použitelnosti v různých hudebních stylech. Ovládací prvky snímačů jsou klasické. Třípolohový přepínač snímačů, na jaký jste zvyklí z většiny nástrojů se dvěma humbuckery, čtyři potenciometry – dvakrát hlasitost a dvakrát tónová clona, pro každý snímač zvlášť. Plastové čepičky potenciometrů jsou opatřeny protiskluzovými gumovými kroužky a zde jsem konečně našel jednu nedokonalost. Tyto gumové prstýnky nejsou navlečené natěsno, takže na plastových knobem prokluzují a při ovládání se protáčení. Ale může to být pouhá anomálie pouze u tohoto exempláře. Je tu také jedna extra vychytávka, kterou je ovládání krkového snímače. Je to speciální třípolohový switch, který v dolní poloze nic nedělá, v prostřední poloze rozepne dvojcívku na single, přičemž pracuje pouze vnější cívka a když přepnete k sobě, docílíte paralelního zapojení krkového humbuckeru. Zvuk je stejně sytý, ale má o něco pronikavější atak.
ObrázekObrázek

Jak to hraje, a jak se na to hraje
Mám takové kytary rád. Nejen designově, protože tento časem prověřený tvar se asi nikdy neokouká, ale hlavně mi imponují svými zvukovými vlastnostmi. Výjimkou nebyla ani tato krásná medově zlatá pololubová krasavice. Perfektní dílenské zpracování asi ani nemá cenu komentovat, to je u Ibaneze samozřejmostí. Pojďme se tedy zaměřit na to, jak hraje a také jaký z ní může mít hudebník pocit při hře.

Jak už jsem výše poznamenal, krk je tak akorát. Ani příliš subtilní, ani žádné kopyto, kterého by bylo v ruce plno. Rozhodně budete mít pocit, že máte kytaru za co chytnout. Přístup do nejvyšších poloh je bezproblémový, ruku si určitě nevykroutíte a pohodlně a přirozeně vyšplháte až do dvacáté druhé polohy. Vzhledem k tomu, že finish je vysoce leštěný i na zadní části krku, dlaň nemusí tak plynule a lehce klouzat nahoru dolů. Přeci jen poslední dobou je trendem používat na krky saténové a matné povrchy, které jsou o něco příjemnější na pohmat a tolik nedrhnou. Kytara je bezchybně seřízená, akce nebo chcete-li dohmat je pro mě osobně ideální. Zlatá střední cesta – ani ne moc vysoký nebo nízký. Hráč nemusí vyvíjet velký tlak na struny v nižších polohách a tak všechno perfektně ladí. Nezaznamenal jsem žádné intonační problém, a to ani na velice citlivé struně G. Dále je potřeba ocenit fakt, že struny v žádných polohách nebzučí a nerezonují o pražce. Zkrátka nástroj na vás udělá mocný dojem hned jak ho rozbalíte a začnete testovat.

Po zapojení do aparátu můžete očekávat pestrou paletu zvuků typických pro ES-335. Není divu, že tento typ kytar je tak oblíbený u fusion jazzmanů, kteří více koketují s různými styly a potřebují mít chování svého nástroje pod kontrolou (Scofield, Metheny), ale na druhé straně žánrového spektra tyto polubovky oslovují i těžké rockery (Dave Grohl a další) pro svou hutnost a zároveň zkrotitelnost zpětné vazby. Jak tedy obstála má AS153 z roku 2016 v porovnání s letošní AS 133? Obloukem se vracím tam, kde jsem začal. Z hlediska hardwaru elektroniky i anatomie jsou to identické nástroje, je tu však stále jeden zásadní a pro mě palčivý problém, protože nová 113 má jednu věc, kterou moje kytara nemá. A tou je smrková svrchní deska. Na mé kytaře byl použitý javor na všechny části korpusu a nevěřili byste, jak velký rozdíl to v celkovém vyznění má. Nová stotřináctka má příjemný svěží, čistý, břitký atak. Představte si klasickou westernovou akustickou kytaru, pro kterou je smrk sitka typický materiál pro svrchní desky. Toto je patrné už při hraní na sucho, bez zapojení do aparátu. Tím nechci totálně odepsat svou celojavorovou kytaru, jen nemá ten svěží vibe nové konkurentky.

Se zapůjčenou testovací stotřináctkou se budu loučit upřímně nerad. Dala mi hodně inspirace při hraní a testování a pár licků do své sbírky nápadů jsem na ní také nahrál. Bůhví, jestli mi někdy při vzpomínce na ní při poslechu těchto motivů neukápne slza.

Výrobce: Ibanez
Zapůjčil: Roland Meinl Musikinstrumente

Tomáš Hoskovec
PROFIL AUTORA: Tomáš Hoskovec
Narozen v roce 1974 v Ústí nad Labem. Na litvínovském gymnáziu v roce 1990 zakládá kapelu č.p.1398. Hostuje v dalších formacích litvínovsko-mosteckého regionu - THE FACE a THE END. Na pedagogické fakultě v Ústí nad Labem v roce 1994 spoluzakládá kapelu LINGERS, se kterou vydává alba Beyond (2002), Gallery (2004) a Made In Mind (2010). Prochází několika zajímavými hudebními projekty - folkově orientovaným triem TRUCKEŘI, nebo originální reggae skupinou ORLY W BLOTIE EUROPY. V současné době, vedle produkční a nahrávací činnosti s kapelou LINGERS.ON, též působí v revivalové skupině RHCP Tribute.

Odpovědět