Jednou jsem si koupil kytaru. Byla podobná jiné kytaře, na kterou hrál v té době můj kamarád. Přišlo mi, že by si třeba rád zahrál na tu mojí a porovnal tak oba nástroje. Měl jsem za to, že sám bych to asi takhle chtěl. K mému překvapení odmítl řka, že se bojí, že by zjistil, že moje kytara je lepší, a tak si raději bude pro sebe hýčkat pocit, že ta jeho je fajn a nebude si zbytečně nasazovat brouka do hlavy. Když nad tím přemýšlím, takové uvažování platí o mnoha jiných věcech než o kytarách nebo obecně o hudebních nástrojích. A nejenom o věcech.

Sedím ve své pracovně a na stěně visí dvě velice si podobné kytary. Jednu z nich jsem si koupil před několika lety, ta druhá mi byla doručena kurýrem před několika dny, abych na ní napsal recenzi. Jsou to lubovky od Ibanez. Obě kytary jsou nízkolubové, mají stejné snímače, stejný hardware, dokonce stejnou barvu a jsou vyrobené ze stejných materiálů. Jediný rozdíl je v tom, že moje je pololubovka (semi-hollow), takže centrem těla prochází dřevěný blok, který eliminuje nebezpečí zpětné vazby při vyšších hlasitostech, testovaná kytara je dutá (full-hollow) bez centrálního bloku.

Tento zdánlivě malý rozdíl ve mně vyvolal pocity, které evidentně nechtěl prožívat můj kamarád, když s úsměvem odmítl mou nabídku. Nemohu říct, že jedna kytara je lepší než druhá. Jsou zkrátka jiné. Ale i přesto brouček v hlavě hlodá. Jak bych se asi rozhodoval, kdybych mohl v době koupě obě kytary porovnávat? Která by to asi vyhrála? Fakt, že jeden komponent, byť zásadní, takto ovlivní pocit ze hry dokazuje, že každý nástroj je unikát. Posluchači dozajista vůbec neuslyší žádný rozdíl a naopak. Pro nás muzikanty jsou tyto pocitové rozdíly zásadní. Ptáte se, jestli jsem si zahrál na kamarádovu kytaru, abych měl srovnání? Zatím ne.

Dost filozofování, pojďme se podívat na krásnou celolubovou kytaru Ibanez AMH90.


Tělo a krk
Model AMH90 pochází ze série Artcore Expressionist. Jedná se o celolubovou (hollow body) kytaru, která byla uvedena na trh v roce 2021, a je vyráběna v Indonésii. Testovaný model je v černé lesklé úpravě. Na trhu je ještě jedna neméně zdařilá verze s třešňově červenou matnou úpravou.

Tělo je menší, kompaktnější s nízkými luby a dvojitým výřezem (double cutaway) jaké vídáme u pololubových kytar. F výřezy působí na menším těle poněkud výrazněji. Svrchní deska, luby i zadní deska jsou vyrobeny z lipového dřeva, které nástroji dodává teplejší a měkčí středový zvuk. Vsazený lepený krk je vyroben ze tří kusů dřeva. Použity byly nyatoh a javor. Profil krku výrobce na svých stránkách neuvádí, ale odhadoval bych to na klasické pohodlné C, i když poněkud masivnější a zakulacenější. Na hmatník je použitý eben macassar, který se vyznačuje výraznějšími pruhy vláken, na tomto nástroji se však jedná o jednobarevný kus. Jak je vidět, skladba levnějších dřev na tomto nástroji odpovídá i střední cenové kategorii nástroje. Celé tělo a krk jsou obroubeny vkusným krémovým lemováním v barvě slonové kosti. Hmatník je osazen 22 pražci, sedlový pražec je plastový. Kulaté polohové značky jsou vyrobené z přírodní perleti – abalonu. Ze stejného materiálu je také vyvedený dekorativní motiv s logem Ibanez na hlavici nástroje. Menzura nástroje je pro tento typ nástroje tradiční 628 mm (jako například u Gibson ES 335) a rádius hmatníku 305 mm, mírně zaoblený, taktéž poplatný danému typu kytary.

Hardware a elektronika
Hardware nástroje je vyveden ve zlaté barvě. O snímání zvuku se postarají dva pasivní alnico humbuckery Super 58 z dílen Ibanez. Na kytaře nalezneme klasické rozmístění čtyř potenciometrů. Každý snímač má vlastní ovládání hlasitosti a tónové clony. Přepínání mezi snímači je ovládáno tradičním třípolohovým přepínačem. Na kytaře naleznete ještě jeden taktéž tříplohový přepínač, tzv. tri-sound neck P.U. Jak už anglický název napovídá, jedná se o přepínač, který ovládá tři různá zapojení krkového snímače. V dolní poloze je klasické humbuckerové sériové zapojení, střední poloha rozepne humbucker a ze snímače máme jednocívkový a horní poloha je paralelní zapojení. O zvukových vlastnostech těchto kombinací si povíme později. Dřevěné knoby potenciometrů působí, jako by byly vyrobeny ze stejného ebenu jako hmatník, ale to je jenom má domněnka. Výrobce tuto informaci neuvádí. Pevná kobylka typu tune-o-matic se skládá z můstku Gibraltar Performer a trapézového struníku VT06, který dodává kytaře klasický vintage vzhled. Retro vzhledu je taktéž dosaženo použitím bakelitového pickguardu v úpravě červené želvoviny.


Estetika, dohmat, zpracování
Než se pustím do popisu zvukových vlastností nástroje, zastavím se u vzhledu a pocitu ze hry. Nevím kolik kytar ze stáje Ibanez už mi prošlo rukama, ale vždy mě potěšil fakt, že všechny nové nástroje do jednoho, byly z výroby perfektně seřízené. Ačkoli vím, že každý kytarista má trochu odlišný názor a vkus na dohmat (action), mě toto tovární nastavení od výrobce vždycky vyhovovalo. Nehledě na to, že jsou vždy perfektně seřízené oktávy a kytara je osazena značkovými strunami (v tomto případě D‘addario), seřízení táhla a prohnutí krku a nastavení sedlového pražce (ořechu) a můstku mi vždy přišlo ideální, a v podstatě nebylo třeba cokoli měnit a upravovat.

AMH90 z tohoto hlediska není výjimkou. Struny v žádné poloze nedrnčí ani při jejich vytahování, dohmat je nastaven ideálně, takže struny nepůsobí ani příliš vysoko, ani příliš nízko, profil krku je velice příjemný do dlaně, ani ne příliš subtilní, ani příliš robustní. Pražce jsou kvalitně opracované a zapracované do hmatníku. V dané cenové kategorii je to z technického hlediska opravdu povedená kytara.


Zvukové vlastnosti
A co tedy zvuk? Jak to slyším? Myslím, že všichni, kteří si vyzkouší tuto kytaru, budou nejvíce ohromeni její citlivostí a schopností reagovat na dynamiku hry. Jak jsem zaslechl v jedné videorecenzi – „It’s a beautifully responsive guitar“. S tímto výrokem nelze než souhlasit. Responsivita, reakce na podnět, nebo chcete-li její poslušnost, je úchvatná. Alnico snímače Super 58 dávají nástroji neuvěřitelnou hloubku a nástroj vám pod rukama doslova dýchá. Frekvenční rozsah včetně vyšších harmonických se zdá být obrovský. Ačkoli bychom od víceméně jazzové kytary očekávali tlumenější a jemné sametové polohy, AMH 90 dokáže vyloudit i velice ostrý průrazný zvuk. Záleží, jakou kombinaci snímače a jeho zapojení zvolíte.

Jak jsem zmínil již výše, kytara je osazena dvěma humbuckery se samostatnými ovladači hlasitosti a tónové clony, přičemž snímač u krku má tři různá zapojení, která se nastavují třípolohovým přepínačem tri-sound switch. Volíme mezi paralelním, singlovým a sériovým zapojením. Sériové zapojení je u humbuckerů tradiční, a stejně je zapojen i kobylkový snímač. Zapojením do série docílíme silného výstupního signálu, který má potlačené vyšší frekvence. Paralelní zapojení je naopak tišší se zdůrazněním hlavně vyšších frekvencí. Paralelně jsou tradičně zapojované singlové snímače například u fendrů. Jestli správně počítám, tak dohromady můžete zvolit sedm různých zvuků. Tři různé zvuky na krkovém snímači, další tři zvuky, pokud využíváte oba snímače, a nakonec čistě humbuckerový u kobylky.

Určitě se vyplatí pracovat s potenciometry hlasitosti a tónové clony, jak jsem již zmiňoval výše, reakce na dynamiku hry je inspirující, a samozřejmě plný frekvenční potenciál nástroje oceníte ve chvíli, kdy ho zapojíte do celolampového aparátu.

Co se týče zvuku, tuto kytaru mohu doporučit všem hráčům, kteří hledají podmanivé čisté nebo mírně saturované tóny, ale na své si mohou přijít i hráči alternativnější hudby, ve které potřebují využít higainový, extrémněji zkreslený charakter zvuku. Kytara umí i tuto polohu, a ačkoli je to full hollow body – model určený spíš pro jazzmany, mohou oslovit i rockery, kteří pro svou sonickou paletu hledají alternativní barvy a odstíny zvuku.

Na závěr
Ačkoli kytary firmy Ibanez máme často zaškatulkované jako nástroje, které jsou designované pro hráče stylů hard and heavy, na poli lubových a pololubových kytar je Ibanez se svými sériemi Artcore a Artstar již etablovaným výrobcem, se kterým je nutno počítat a zároveň jeho produkty nezruinují váš rodinný rozpočet. Mnoho zvučných jmen na tyto nástroje vsadilo a některé modely jsou dnes již doslova ikonické. Vzpomeňme John Scofielda a jeho nástroje JSM či Pata Methenyho a slavnou PM 200.

Výrobce: Ibanez
Zapůjčil: Roland Meinl Musikinstrumente

Tomáš Hoskovec