Elektroakustická kytara se dvěma snímači.
30. 7. 2021
Věru není jednoduché vybírat akustickou kytaru do rockové muziky. A už vůbec není snadné ji řádně nazvučit na hlučném pódiu tak, aby se nevytratila její původní barva zvuku a přirozený frekvenční rozsah vyzařovaný skladbou ušlechtilých dřevěných materiálů. Bohužel vždycky budeme muset kousnout do kyselého jablka, zatnout zuby a přistoupit na kompromisy, které nám nabízí ozvučovací systémy pro akustickou kytaru se všemi svými přednostmi i nedokonalostmi. Elegantním řešením, i když zdaleka ne ideálním, může být kombinace určitých snímacích systémů.
Podívejme se na elektroakustickou kytaru od firmy Ibanez, která výše zmíněnou kombinaci nabízí. Ve firemním portfoliu zaujímá prestižní pozici v sérii AAD, tedy Advanced Acoustics s tvarem těla typu Dreadnought. Objemem a plochou je tento typ největší ze skupiny takzvaných steel string guitars, tedy akustických nástrojů, které se používají do country, blues ale i rockové muziky. Všude tam, kde je zapotřebí brilantního zvuku kovových strun, který rozčísne mix zvuku elektrifikované kapely. Nádavkem k tomuto již mohutnému tělu je o 5 % větší plocha (sám výrobce označuje tuto velikost jako grand dreadnought), která částečně kompenzuje chybějící plochu po výřezu (cutaway), pro lepší přístup k horním polohám strun. Ve výsledku tedy rezonuje přibližně stejná plocha materiálu. Tato třístovka je kvalitativně druhým nejlepším nástrojem v sérii AAD, a nad ní již ční pouze platinová čtyřstovka.
Tělo, krk, hmatník
Jaké materiály a technologie tedy naše třístovka nabízí? Svrchní rezonanční deska je vyrobená z masivního smrku sitka, nejideálnějšího materiálu s vyváženým zvukovým spektrem, který tento typ kytary vyžaduje. Výrobce ve svých propagačních materiálech vypichuje unikátní zvlněné žebrování X-M, které má efektivně přenášet a distribuovat vibrace strun do rezonanční desky. Výsledkem by měly být pevné a zřetelné basy a čisté průzračné výšky. Dalším materiálem použitým na stavbu kytary je laminované okoume, exotické dřevo použité na luby a zadní desku nástroje. Strukturou i barvou připomíná mahagon, kterého je na trhu s hudebními nástroji čím dál méně. Vzhledem k tomu, že kytara má pouze masivní svrchní desku, jsem měl dojem, že zvuk jde hodně zepředu a zbytek kytary moc nezní.
Postupujeme dále ke krku a hmatníku. Krk je vyroben z jiného exotického dřeva nesoucí název nyatoh, také připomínajícího mahagon. Je zpracován firemní technologií Thermo Aged s ochrannou známkou. Tento způsob zpracování dřeva je založen na speciálním zrychleném vysoušecím procesu, který zajistí větší tvrdost a rezonanci a také stabilitu dřeva, což se také projeví ve stabilnějším ladění nástroje. Tvar krku je mírně oválný, pocitově je to o něco hlubší masivnější C profil. Hmatník je vyroben z makasarového ebenu s o něco více zaoblenými hranami. Zaoblenost hmatníku je patrná jen neznatelně. Šířka hmatníku u ořechu je 43 mm – standard u elektrických kytar. U akustických osobně preferuji širší 48milimetrový. Hmatník je osazen 20 pražci, polohové značky na hmatníku jsou vyrobeny z javoru. Další polohové značky na hraně hmatníku jsou luminiscentní a výborně poslouží k orientaci v temných prostorách. Celkové zpracování a zdobné lemování včetně dřevem vykládané rozety jsou řešeny vkusně a čistě bez jakýchkoliv vad nebo kazů. Hlavice kytary je zúžená, takže středové struny D a G nemusí prudkým zkosením na ořechu překonávat vysoké pnutí, což pomáhá stabilitě ladění. Struny jsou prakticky až k ladicím mechanikám souměrné a nerozbíhají se paprskovitě od ořechu k mechanikám. Kvůli úspoře materiálu je zkosená hlavice přilepená ke krku přes tzv. scarf joint – úkosovým spojem, který je patrný na zadní straně krku. Nutno ještě vypíchnout fakt, že jak ořech, tak sedlo kobylky jsou vyrobeny z kosti. Jistě se ptáte, z jakého zvířete a z jakého druhu kosti. Nevím, výrobcem není tento fakt specifikován, ale po letmém vyhledání na Internetu se dozvídám, že nejčastějším druhem přírodního kostěného materiálu pro sedla a ořechy jsou stehenní kosti skotu. Tajemství tohoto materiálu spočívá v jeho tvrdosti a hustotě, které zaručují lepší přenos vibrací strun.
Snímače
Dostáváme se k části, kde se budeme zabývat způsobem snímání vibrací strun i těla naší Ibanezky. Jistě mi dáte za pravdu, že nejlepší zvuk má akustická kytara sama o sobě, a že úkolem sejmutí jejího přirozeného zvuku je co nejméně pokazit její originální projev. Ve studiu se toho dá úspěšně docílit kvalitními kondenzátorovými mikrofony nebo kombinací více typů mikrofonů. Zvuk potom bývá dostatečně barevný, plastický, dynamický.
Designéři třístovky šli jinou cestou. Kytara není osazená piezo snímačem, ale jedním magnetickým, a jedním kontaktním snímačem (transducer). V magnetickém snímači se v cívce indukuje napětí kmitáním strun, stejně jako u elektrické kytary. Výsledný zvuk je bohatý na výšky, ovšem o něco přirozenější než u piezo snímače. Nespornou výhodou tohoto snímače na akustické kytaře je fakt, že je odolnější vůči zpětné vazbě, a jeho využití může být primárně výhodné v hlučnějších kapelách. Na naší kytaře je tento magnetický snímač vtipně umístěn na konci hmatníku a skoro vůbec nezasahuje do ozvučného otvoru, takže ho z větší dálky ani nepostřehnete. Standardně se tento snímač umisťuje napříč ozvučným otvorem. Z estetického hlediska je toto citlivé umístění pro mě veliké plus. Soudě dle toho, jak uzoučký proužek snímač AP11 ve skutečnosti je, bude se nejspíš jednat o singl (výrobce tuto skutečnost neuvádí). Ani při vyšším zesílením však nebyl patrný žádný nežádoucí brum. Tento snímač si bude dobře rozumět s různými modulačními nebo zpožďovacími efekty.
Druhým snímačem je trojice transducerů – výrobcem označených jako kontaktní snímač, které jsou umístěny na spodní straně svrchní desky. Tyto snímače snímají rezonance přímo z rezonanční desky. Velice věrně zachovávají původní ráz nástroje. Velice dobře se hodí pro perkusivní hru. Nemají na druhou stranu tolik výšek a jsou více náchylné na zpětnou vazbu. Proto je dobré tento typ snímače zkombinovat s jiným typem, jako například piezo nebo magnetickým.
Nutno ještě doplnit, že každý ze snímačů má svůj nezávislý výstup. Jeden v podobě jacku v rolně (magnetický) a druhý na spodním lubu nástroje (kontaktní). Ovládacími prvky obou snímačů na kytaře jsou pouze potenciometry hlasitosti umístěné na horním lubu. Můžete takto vychytat poměr a prolnutí signálů z každého jednoho snímače. Jinak na kytaře nenajdete žádné EQ. Tuto absenci si ovšem můžete snadno vykompenzovat externím EQ pedálem nebo ekvalizací na kombu. Nezávislé výstupy skýtají možnost zapojení nástroje do sterea. Primární výstup v rolně nástroje, pod kterým je umístěna šachta pro 9V baterii je od magnetického snímače, sekundární výstup náleží kontaktnímu snímači. To vše, pokud budete chtít hrát do sterea. Pokud budete chtít hrát pouze s jedním kabelem, zapojíte ho do výstupu v rolně. Oba snímače budou zapojeny současně do mono signálu, ale stále je budete moci kombinovat a míchat zvuk potenciometry na kytaře. Sekundární výstup můžete použít samostatně pouze pokud budete mít přemostěný rolnový výstup mono jackem. Poté budete mít signál pouze z kontaktního snímače. Jak vidíte, dva výstupy na kytaře mohou skýtat mnoho dobrodružných kombinací a zapojení, jen si zkuste představit různé efektové řetězce na samostatných výstupech, loopery apod. a máte o čem přemýšlet.
Celkový dojem
Za cenu kolem 600 EUR máme co do činění s kvalitním nástrojem za velice příznivou cenu. Kompromisem na této objektivně zdařilé kytaře je skladba materiálů z levnějších exotických dřevin, kromě celomasivní rezonanční desky ze sitky. Dalším mínusem se mohou zdát laminované luby a zadní deska, ale to už bychom chtěli moc za relativně nízkou pořizovací cenu. Na druhé straně chválím čisté zpracování, kostěný ořech a sedlo kobylky a snímací systém, který věrně přenáší akusticko-rezonanční vlastnosti nástroje a navrch ještě nabízí stereo zapojení. Rozhodně nástroj i pro náročnější hráče, kteří hledají způsob, jak se prosadit v mixu elektrifikované kapely při zachování originálního zvuku nástroje, a kteří se nebojí zvukového experimentování.
Výrobce: Ibanez
Zapůjčil: Roland Meinl Musikinstrumente
Tomáš Hoskovec
PROFIL AUTORA: Tomáš Hoskovec
Narozen v roce 1974 v Ústí nad Labem. Na litvínovském gymnáziu v roce 1990 zakládá kapelu č.p.1398. Hostuje v dalších formacích litvínovsko-mosteckého regionu - THE FACE a THE END. Na pedagogické fakultě v Ústí nad Labem v roce 1994 spoluzakládá kapelu LINGERS, se kterou vydává alba Beyond (2002), Gallery (2004) a Made In Mind (2010). Prochází několika zajímavými hudebními projekty - folkově orientovaným triem TRUCKEŘI, nebo originální reggae skupinou ORLY W BLOTIE EUROPY. V současné době, vedle produkční a nahrávací činnosti s kapelou LINGERS.ON, též působí v revivalové skupině RHCP Tribute.